Samostatná oblast je věnována deinstitucionalizaci a transformaci v oblasti sociálních služeb, které v současné době v ČR probíhají. Proces transformace sociálních služeb se týká zejména domovů pro osoby se zdravotním postižením. Oblast transformace není vhodné také vnímat tak, že dochází k rušení potřebných a nových kapacit např. v oblasti sociálních služeb pro seniory. Nicméně jako vhodný způsob řešení této situace je plánování nových kapacit služeb komunitního charakteru.
Definice řešeného problému: Lidé v nepříznivé sociální situaci nemají možnost žít (případně „nežijí“) nezávislým způsobem života
Proces deinstitucionalizace se v oblasti sociálních služeb prosazuje od 70. let minulého století a je spojený se zásadní transformací systému sociální péče/pomoci, jejímž cílem je zajištění poskytované podpory nesoběstačným osobám v jejich přirozeném prostředí (byť z důvodu potřeby podpory služeb pobytového charakteru, avšak komunitního typu). Hlavním cílem procesů deinstitucionalizace a transformace je „podpořit proces zkvalitňování životních podmínek uživatelů současných pobytových zařízení sociální péče a podpořit naplňování lidských práv uživatelů sociálních služeb a jejich práva na plnohodnotný život srovnatelný s vrstevníky žijícími v přirozeném prostředí“.[1]
Podpora procesů deinstitucionalizace a transformace je v současné době zaměřena zejména na domovy pro osoby se zdravotním postižením a služby, které s nimi sdílejí zázemí pobytové služby (zejména chráněná bydlení, ale i ambulantní služby). Navazuje na povinnosti dané v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou ČR přijala v roce 2007, a to zejména na článek 19 týkající se možnosti nezávislého způsobu života. Na podporu transformace sociálních služeb byly od roku 2007 realizovány dva projekty na úrovni MPSV: Podpora transformace sociálních služeb a Transformace sociálních služeb (konec v roce 2015), financovány z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR. Průběžně je také realizována či podporována některými kraji (např. Moravskoslezský, Karlovarský) a nestátními neziskovými organizacemi. Transformace sociálních služeb byla přímo podpořena 1,6 mld. Kč z fondů EU v celkem 72 zařízeních sociálních služeb. Téměř všechna zařízení jsou stále v procesu transformace a činí postupné kroky k přípravě uživatelů, pracovníků i nových prostor a služeb na změnu. V rámci projektů Podpora transformace sociálních služeb a Transformace sociálních služeb se k únoru 2015 snížila celková kapacita domovů pro osoby se zdravotním postižením o 789 míst, ale kapacita chráněného bydlení narostla o 329 lůžek. Zároveň se u pobytových služeb péče zvýšila neústavní kapacita, a to až o 200 %.
Deinstitucionalizace se dotýká zásadně kromě dospělých osob se zdravotním postižením také dětí, které v pobytových službách žijí. Přes snižování počtu dětí v těchto službách a snahu o oddělení péče o děti od podpory dospělých přesto zůstává nemalý počet dětí v zařízeních sociálních služeb (viz tabulka Vývoj počtu dětí v jednotlivých typech zařízení). Proto i jim bude kromě lidí s potřebou vysoké míry podpory nadále věnována při procesu změn zvýšená pozornost.
Počet lůžek ve vybraných zařízeních sociálních služeb a jejich využití (roky 2008 až 2014)[2]
| Druh zařízení | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | |||||
| Už. | Kap. | Už. | Kap. | Už. | Kap. | Už. | Kap. | Už. | Kap. | |
| Týdenní stacionáře | 812 | 1 009 | 816 | 956 | 772 | 892 | 782 | 908 | 827 | 951 |
| Domovy pro osoby se zdravotním postižením | 14 604 | 15 113 | 14 085 | 14 552 | 13 964 | 14 396 | 13 618 | 13 978 | 13 334 | 13 820 |
| Domovy pro seniory | 35 945 | 37 733 | 35 640 | 37 192 | 35 605 | 37 818 | 36 523 | 37 616 | 36 197 | 37 477 |
| Domovy se zvláštním režimem | 7 016 | 7 396 | 7 911 | 8 223 | 8 526 | 8 822 | 9 415 | 9 727 | 10 300 | 10 740 |
| Chráněné bydlení | 2 291 | 2 503 | 2 461 | 2 591 | 2 695 | 2 818 | 2 567 | 2 667 | 2 606 | 2 743 |
| Azylové domy | 3 864 | 5 600 | 4 794 | 5 593 | 5 242 | 6 037 | 5 124 | 6 245 | 5 454 | 6 534 |
| Domy na půl cesty | 184 | 332 | 264 | 346 | 323 | 410 | 275 | 368 | 314 | 429 |
| Zařízení pro krizovou pomoc | 15 | 28 | 55 | 71 | 26 | 36 | 19 | 32 | 13 | 27 |
| Terapeutické komunity | 160 | 270 | 220 | 251 | 229 | 261 | 211 | 249 | 222 | 274 |
| Centra sociálně rehabilitačních služeb | 1 262 | 1 558 | 871 | 991 | 785 | 862 | 981 | 1 021 | 949 | 1 053 |
| Služby následné péče | 41 | 62 | 80 | 130 | 134 | 162 | 140 | 177 | 157 | 201 |
| Celkem | 66 194 | 71 604 | 67 197 | 70 896 | 68 301 | 72 514 | 69 655 | 72 988 | 70 373 | 74 249 |
| Druh zařízení | 2013 | 2014 | ||
| Už. | Kap. | Už. | Kap. | |
| Týdenní stacionáře | 798 | 897 | 764 | 845 |
| Domovy pro osoby se zdravotním postižením | 13 270 | 13 423 | 12 785 | 12 926 |
| Domovy pro seniory | 36 490 | 38 091 | 36 050 | 37 327 |
| Domovy se zvláštním režimem | 10 449 | 13 048 | 11 784 | 14 354 |
| Chráněné bydlení | 2 474 | 2 956 | 2 698 | 3 214 |
| Azylové domy | 5 108 | 6 661 | 5 373 | 7 002 |
| Domy na půl cesty | 285 | 355 | 279 | 381 |
| Zařízení pro krizovou pomoc | 61 | 38 | 18 | 41 |
| Terapeutické komunity | 207 | 263 | 218 | 265 |
| Centra sociálně rehabilitačních služeb | 696 | 1 046 | 589 | 673 |
| Služby následné péče | 150 | 223 | 163 | 211 |
| Celkem | 69 988 | 77 001 | 70 721 | 77 239 |
| Rok | Děti v dětských domovech, dětských domovech se školou, výchovných ústavech a diagnostických ústavech[1] | Děti v dětských domovech pro děti do 3 let[2] | Děti v domovech pro osoby se zdravotním postižením[3] | Celkem dětí v ústavní výchově |
| 2009 | 7 878 | 1 391 | 1 063 | 10 332 |
| 2010 | 7 397 | 1 513 | 926 | 9 836 |
| 2011 | 7 150 | 1 428 | 834 | 9 412 |
| 2012 | 6 941 | 1 397 | 769 | 9 107 |
| 2013 | 6 549 | 1 233 | 646 | 8 428 |
| 2014 | 6 495 | 1 213 | 577 | 8 285 |
[1] Zdroj: Statistická ročenka školství
[2] Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky
[3] Zdroj: MPSV
Příčiny problému
Osoby se sníženou soběstačností jsou při svých rozhodnutích značně ovlivňovány vlastními individuálními možnostmi či možnostmi rodiny a omezovány nabídkou podpory, které se jim dostává. Služby pobytového charakteru jsou v ČR z převážné většiny ústavní (velkokapacitní a vícelůžkové), ale i přesto je jejich kapacita nedostatečná[3]. V roce 2013 např. z 639 registrovaných pobytových sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením jich 544 mělo ústavní charakter[4]. A právě z tohoto důvodu je nutné se zaměřit na transformaci, komunitní služby a humanizaci těchto ústavních zařízení, aby se mohla zlepšit kvalita služeb a současně byly upřednostňovány potenciál a možnosti či individuální potřeby.
Služeb zajišťujících podporu v domácím prostředí jejich uživatelů či v pobytových službách komunitního charakteru v ČR není dostatečné množství, zejména na maloměstech či v málo osídlených místech ČR[5]. Kvůli koncentraci pobytových služeb do jednoho místa a nedostatku terénních služeb nemají lidé se sníženou soběstačností možnost zvolit si místo pobytu, ani zvolit si či udržet styl života, na který jsou zvyklí. Dostávají se tak do zařízení, která mohou být odříznuta od běžného prostředí – obchodů, služeb, dopravy, kultury i zaměstnávání či blízkých a rodiny – a současně se jim nedostává potřebná podpora pro jejich seberealizaci ani v drobných úkonech, které jsou schopni sami zvládnout.
Důsledky problému
Neukončený proces deinstitucionalizace a transformace sociálních služeb vede k pokračujícímu trendu spoléhání se na poskytování péče v rezidenčních typech zařízení a k celkovému snižování kompetencí lidí žijících ve svém domácím prostředí. V některých případech dochází k jevu, kdy uživatel je příjemcem služeb, které nepoptával nebo absolutně neodpovídají jeho stavu (např. jsou uživateli poskytovány služby určené pro osoby s vyšším stupněm závislosti)[6]. Nedostatečná nabídka a dostupnost terénních služeb a nízká kvalita sociálních služeb vedou ke snižování kvality života lidí se sníženou soběstačností a k omezování jejich svobody při volbě místa k životu, ale i v dalších rozhodnutích. Důležitý je rovněž finanční aspekt – pokud člověk setrvá v domácím prostředí a bude si služby platit v tom rozsahu, jako by je využíval v pobytové službě, lze předpokládat vyšší finanční nároky.
Očekávaný budoucí vývoj
V kontextu výše uvedeného je třeba se zaměřit i na další oblasti, které jsou v této strategii popsány a úzce spolu souvisejí, ať už jde o řešení individuálních potřeb klientů, podporu neformální péče, kvalitu a dostupnost sociálních služeb nebo udržitelnost financování. V tomto ohledu je nutné se i na proces transformace dívat komplexně, nikoliv odděleně. Pokud zůstane zachován současný model financování a legislativní úpravy sociálních služeb, bude velmi obtížné podpořit lidi se sníženou soběstačností v jejich nezávislém životě. Lidé se sníženou soběstačností mají k dispozici sociální dávky na financování potřebné péče (zejména příspěvek na péči) a pomoci (dávky pro osoby se zdravotním postižením), invalidní či starobní důchody. Záleží na jejich vlastním rozhodnutí, jakou formu péče (formální či neformální) si zvolí. Nabídka sociálních služeb je velmi závislá od finančních prostředků, které mají poskytovatelé služeb k dispozici (příjmy od uživatelů a dotace). Kraje mají za povinnost nastavit dostatečnou síť sociálních služeb, kterou budou financovat pomocí dotací. Současné střednědobé plány rozvoje sociálních služeb příliš nerozvíjejí možnosti jiné podpory lidí se sníženou soběstačností a počítají (až na výjimky) stále s velkou podporou pobytových služeb sociální péče.
Podpora vzniku menších pobytových zařízení sociální péče pro osoby se zdravotním postižením a seniory je plánována prostřednictvím úpravy legislativy a dále realizace projektů krajů, nestátních neziskových organizací či samotných transformujících se zařízení. Tyto kroky však mohou vést pouze k dílčím změnám. Je nutné připravit systémové změny, které podpoří komunitní, terénní i ambulantní služby, budou rozvíjet neformální péči a podporovat klienta, aby mohl dále rozvíjet svoje schopnosti a možnosti v přirozeném prostředí.
Revize současných opatření
Pro transformaci pobytových zařízení na služby komunitní péče jsou v současné době využívány pouze zdroje z EU, nikoliv systémově také prostředky ze státního rozpočtu. Vhodné by bylo nastavit podporu transformace sociálních služeb v dotčených zařízeních na víceleté období, aby bylo zařízení, respektive jeho uživatelé, dostatečně podpořeno a připraveno na změny a také aby se uživatelé dobře adaptovali v novém prostředí. Finanční prostředky by také měly více směřovat na podporu života lidí v běžném prostředí (a na podporu neformální péče), tak aby se další institucionalizaci předcházelo.
Je zapotřebí položit větší důraz na využití transformovaných ústavních zařízení pro jiný účel, než jsou služby péče pobytového charakteru pro cílovou skupinu, která zařízení opustila. V případě, že je objekt dopravně, veřejně a místně dostupný, lze opuštěné objekty využít pro jiné veřejně prospěšné služby.
MPSV bude revidovat metodiky související s procesem deinstitucionalizace, respektive transformace a podporujících poskytování sociálních služeb v přirozeném prostředí. Financování těchto metodik je možné jednak z fondů EU, připravit je může MPSV ve vlastním projektu, kraje či poskytovatelé.
Procesy transformace a deinstitucionalizace se v současné době zaměřují pouze na skupinu lidí se zdravotním postižením (převážně mentálním) a na děti. Jsou to ovšem jen dvě z možných cílových skupin. Do budoucna by se proto měly uvedené procesy zaměřit také na další cílové skupiny, které jsou institucionální péčí výrazně zasaženy, zejména seniory. Podstatné je také, aby se sami tito lidé zapojovali do plánování služeb v přirozeném prostředí či do procesu deinstitucionalizace. Za tímto účelem se musejí vytvořit adekvátní nástroje na národní úrovni, ale i úrovni krajské, obecní a v samotných zařízeních sociálních služeb.
Další diskutovanou oblastí při přípravě novely zákona o sociálních službách s účinností od 1. 7. 2017 je stanovení maximální kapacity pobytových sociálních služeb. V této sféře bude nutné nalézt politickou, ale také ekonomickou shodu.
[1] Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb v jiné druhy sociálních služeb poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a podporujících sociální začlenění uživatele do společnosti, 2007, http://www.mpsv.cz/cs/7058.
[2] Převzato z: Projekt MPSV „Podpora procesů v sociálních službách“, Aktivita 6, Studie proveditelnosti: výběr a zdůvodnění optimální varianty financování sociálních služeb v ČR (Deloitte 2015). Zdroj dat: MPSV ČR, Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí 2008–2012. Statistika doplněna o údaje ze statistické ročenky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR za rok 2013 a 2014; Statistické chyby mezi roky 2012–2013 mohou být způsobeny přechodem elektronických systémů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
[3] Počet neuspokojených žadatelů o sociální služby v roce 2011 byl nejvyšší u domovů pro seniory (více než 58 000 neuspokojených žádostí). Následovaly domovy se zvláštním režimem (13 713 žádostí) a s odstupem domovy pro osoby se zdravotním postižením (3 241) a chráněná bydlení (2 053). (Zdroj: Ústavní sociální služby v ČR, Národní centrum podpory transformace sociálních služeb, 2013, str. 43). V rámci interpretace údaje o počtu neuspokojených žádostí je třeba vzít v úvahu především skutečnost, že tato hodnota není rovna počtu fyzických osob, kterým nebyla poskytnuta daná sociální služba (jedna fyzická osoba může podat vícero žádostí), včetně toho, že nejsou na národní úrovni stanovena pravidla pro dlouhodobost vedení žádosti v dané evidenci (v evidenci odmítnutých žadatelů může být osoba vedena delší dobu a nemusí být zřejmé, zda službu ještě potřebuje nebo jí byla poskytnuta jiným poskytovatelem).
[4] Ústavní sociální služby v České republice (Přehled a charakteristika vybraných sociálních služeb), MPSV, 2013, viz www.trass.cz.
[5] Počet pobytových služeb komunitního charakteru se doposud nesledoval, z toho důvodu nejsou vždy k dispozici aktuální data, ze kterých by bylo možné vycházet. O rozsahu pobytových služeb komunitního charakteru lze usuzovat pouze z analýz uskutečněných v jednotlivých krajích (vyjma Prahy) z roku 2012, kdy šlo o cca 6 % celkové kapacity pobytových služeb. (Zdroj: Materiály zpracované v rámci projektu Podpora transformace sociálních služeb (2007–2013) – Národní centrum podpory transformace sociálních služeb).
[6] Studie proveditelnosti: Výběr a zdůvodnění optimální varianty financování sociálních služeb v ČR. MPSV: Praha. 2015.
Zdroj: MPSV