Senioři zdaleka nejsou jedinou cílovou skupinou pečovatelských služeb. Čím dál častěji se na ně obracejí mladší lidé s chronickým onemocněním, duševní nemocí nebo rodiny s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc další osoby. Vyplývá to z výsledků dvouletého projektu Institutu sociální práce „Pečovatelská služba – příležitost pro život doma II“ ve spolupráci se šesti kraji ČR, který dokončilo 52 pečovatelských služeb. Usilovaly o to, aby se staly účinnější podporou možnosti setrvat v domácím prostředí, i když se člověk stane vysoce závislým na pomoci druhých.
Větší časové dostupnost a flexibilita péče
„Snažily se vyjít vstříc potřebám lidí, kteří se bez pomoci neobejdou a často pomýšlejí na péči ústavního zařízení typu domov pro seniory, protože např. ve večerních hodinách potřebují pomoc s hygienou a uložením. Proto pečovatelské služby prodloužily provozní dobu a začaly těmto lidem nabízet také opakované návštěvy během dne. Pečovatelky a pečovatelé si průběžně prohlubují znalosti a dovednosti potřebné pro péči o lidi s vyšší mírou závislosti na pomoci vznikající v důsledku konkrétního onemocnění či zranění,“ uvádí expertka Institutu sociální práce Ilona Čtvrtníková.
Co dělat, když váš blízký ztrácí schopnost samostatně se rozhodovat? Jak upravit prostředí pro člověka po totální endoprotéze? Jak předcházet vzniku proleženin? Nebo například jak zajistit péči umírajícímu? Umělci Cirku La Putyka s nadsázkou předvádí, jak pomáhat…
Počet hodin přímé péče se zdvojnásobil
Celkový počet poskytnutých hodin tzv. přímé péče, zahrnující pomoc s hygienou, podáním jídla, polohováním atp., těmto službám stoupl v porovnání s počtem poskytnutých hodin před zahájením projektu téměř o jednou tolik (o 90% – z 534 573 na 1 008 941). O více než polovinu (o 58%, z 361 na 570) jim narostl počet klientů, které navštěvují třikrát i čtyřikrát denně. Přirozenou součástí pomoci pečovatelských služeb se stává také doprovázení v závěru života klientů, kteří si přejí ŽÍT DOMA i tam zemřít.
Roste poptávka po doprovázení těch, kteří si přejí zemřít doma
„Jsme schopni býti průvodci i na konci života. Když už vše nasvědčuje tomu, že ten čas nastává, doprovázíme klienta i jeho rodinu, která může prožívat odchod blízkého člověka doma poprvé. Spolupracujeme také s domácí hospicovou péčí. U klienta se v takovém případě střídáme – my se věnujeme hlavně pomoci s hygienou, převlékáním, úpravou lůžka, změnou polohy, podáním jídla atp., oni zajišťují převážně zdravotní péči. Rodina tak má větší prostor strávit se svým blízkým poslední chvíle tak, jak potřebuje,“ popisuje Markéta Krejčíková, vedoucí Pečovatelské služby Chotěboř.
Počet zájemců o doprovázení doma během závěru života se zvýšil také u sociálních služeb Farní charity Chrudim. „Nám se navýšil také počet případů, kdy se na nás obrátila rodina pečující o svého blízkého v terminálním stádiu nemoci. Ve většině případů jsme byli schopni zareagovat ihned, provést ještě ten či následující den sociální šetření a následně promptně zahájit poskytování pečovatelské služby. Flexibility a snahy pomoct v nejtěžších chvílích co nejrychleji si pečující rodiny velmi cení,“ doplňuje Pavla Morávková, vedoucí úseku sociálních služeb Farní charity Chrudim, která se stará o lidi i v oblastech s minimálně dostupnými sociálními službami. Z původní desetikilometrové vzdálenosti od Chrudimi dnes zajíždí i do 30 kilometrů vzdálených obcí.
Zvýšení dostupnosti a pomoci těm, kteří péči potřebují
Stejně jako většina pečovatelských služeb zapojených do projektu Institutu také chrudimská služba prodloužila provozní dobu, konkrétně do 22 hodin. Služby poskytují péči i o víkendech a svátcích. Obecně se více zaměřují na poskytování již zmiňované přímé péče a přestávají suplovat servis, který jsou schopné zajistit běžně dostupné služby (dovoz jídla, potravinové e-shopy, úklidové firmy atd.).
„ V praxi to znamená, že celkový počet uživatelů pečovatelské služby se snížil, oproti tomu služby začaly většímu počtu klientů poskytovat časově náročnější péči i vícekrát za den. Věnují se tedy těm, kteří by bez jejich pomoci nemohli nadále žít tam, kde jsou zvyklí a mají často rodinu či přátele – ŽÍT DOMA,“ doplnila Ilona Čtvrtníková.
Méně uživatelů, kteří zvládnou žít soběstačně sami
Celkový počet uživatelů pečovatelských služeb účastnících se projektu klesl o pětinu (o 19% – z 13 108 na 10 611), počet klientů bez přiznaného příspěvku na péči využívajících některý z úkonů pečovatelské služby se ponížil o více než třetinu (o 40% – z 4437 na 2671). Řada z nich se nenacházela v zákonem definované nepříznivé sociální situaci a své potřeby s podporou pečovatelské služby vyřešila nabídkou běžně dostupných služeb. Naopak lidé, jimž byl v důsledku jejich závažného zdravotního stavu přiznán vyšší stupeň příspěvku na péči, se stále častěji stávají klienty pečovatelských služeb.
„Jen v loňském roce využilo v rámci zapojených pečovatelských služeb nově nabízenou pomoc 71 osob s mentálním postižením a 171 osob s duševním onemocněním. A jejich počet neustále roste se zlepšující se informovaností, že pečovatelské služby tu zdaleka nejsou jen pro seniory a že s jejich pomocí lze dál ŽÍT DOMA,“ uzavírá Ilona Čtvrtníková.
Zavzpomínejte na Jiřinu Šiklovou, socioložku a také zakladatelku katedry sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, která mnohé z nás inspirovala, ovlivnila či přímo podpořila. I za to jí patří velký dík. Podívejte se, jak se zamýšlela nad tématy jako je domov, opuštění domova, stáří jako součást života, nebo role a hodnota pečujících. Rozhovor poskytla Institutu sociální práce na podporu vize ŽÍT DOMA v prosinci 2019.