Vláda v pondělí 22. července 2019 schválila nové nařízení vlády (viz materiál pro jednání vlády) o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení. Nové nařízení, které připravilo Ministerstvo spravedlnosti v návaznosti na schválenou novelu insolvenčního zákona, má za nových podmínek zaručit, aby dlužníkovi v procesu oddlužení zůstala možnost ponechat si přiměřené obydlí. Pokud dlužníkovi zůstane určité materiální zázemí, má podle předkladatele následně větší šanci vrátit se do normálního života. Vlastní bydlení mu navíc umožňuje i více splácet, protože snižuje jeho životní náklady. Nově se tedy při posuzování, zda je dlužník povinen své obydlí vydat ke zpeněžení, bude posuzovat přiměřenost podle jednoznačně stanovených parametrů vycházejících ze statistik Českého statistického úřadu.
Novela insolvenčního zákona prolamuje dosavadní dualitu způsobů oddlužení – buď zpeněžením majetkové podstaty (bez postihnutí pravidelného příjmu), nebo plněním splátkového kalendáře (bez postihnutí majetku). V zájmu maximalizace uspokojení pohledávek věřitelů (při současném zmírnění podmínek pro oddlužení) dochází k obligatornímu spojení plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty namísto stávající praxe, kdy bylo oddlužení možné buď prodejem majetku, nebo srážkami z příjmu dlužníka. Zájem věřitelů na co možná nejvyšším uspokojení pohledávek je zde nicméně vyvážen zájmem dlužníka i společnosti na navrácení dlužníka do běžných socioekonomických vztahů.
Důsledkem je záměr zachovat dlužníkovi během oddlužení určité materiální zázemí – obydlí. Dispozice vlastní nemovitostí (obydlím) snižuje fixní měsíční náklady na udržení minimální životní úrovně, přičemž příjmy dlužníka nad tyto náklady mohou být distribuovány mezi nezajištěné věřitele.
Cílem předkládaného nařízení vlády je stanovit způsob určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, jako výjimku z výše uvedeného pravidla ochrany obydlí, neboť není cílem chránit nepřiměřená obydlí dlužníků.
Zákonodárce v insolvenčním zákoně vyjádřil přesvědčení o prospěšnosti stavu, v němž dlužníkovi i po dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty zůstane zachováno určité materiální zázemí v podobě (přiměřeného) obydlí, jestliže jej ke dni zahájení insolvenčního řízení vlastnil. Zřejmým úmyslem zákonodárce tedy bylo vykládat obydlí poměrně široce.
Normativní text však bližší vymezení rozsahu pojmu obydlí neobsahuje a ani zákonné zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu neobsahuje zmocnění k bližšímu vymezení druhů chráněného obydlí, případně k rozsahu (intenzitě) této ochrany (s výjimkou požadavku na přiměřenost). Předvídaná úprava se tudíž navrhuje v podobě nařízení vlády, v němž se v souladu se zmocněním daným čl. 78 Ústavy rozsah ochrany obydlí před zpeněžením staví najisto.
Pro úplnost lze ještě uvést, že ochrana obydlí dlužníka není absolutní. Je konstruována pouze pro případ oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. V případě, že by věřitelé preferovali uspokojování svých pohledávek ze zpeněžení celé majetkové podstaty dlužníka – tedy včetně jakéhokoliv jeho obydlí –, je možné toho dosáhnout zvolením zpeněžení majetkové podstaty jako způsobu oddlužení. Při něm obydlí dlužníka chráněno není (a naopak, ze samé podstaty tohoto způsobu oddlužení jsou chráněny dlužníkovy budoucí příjmy). Ani při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty není ochrana obydlí úplná. Jednak se chrání jen přiměřené obydlí dlužníka (určení hodnoty odpovídající této přiměřenosti je dalším obsahem tohoto nařízení), jednak ochrana dopadá jen částečně na obydlí, které je majetkem sloužícím k zajištění zajištěné pohledávky některého věřitele – zajištěným věřitelům zůstává v úplnosti zachováno jejich právo požádat insolvenčního správce o zpeněžení předmětu zajištění, ať už je obydlím o jakékoliv hodnotě, nebo není. V takových případech sice může insolvenční soud rozhodnout, že se dlužníku neukládá povinnost vydat obydlí ke zpeněžení (z důvodu, že jeho hodnota nepřesahuje hodnotu stanovenou podle prováděcího právního předpisu), ale zajištěný věřitel má i poté právo o zpeněžení takového obydlí požádat (v souladu se sousledností výjimek podle § 398 odst. 6 a § 409 odst. 4 insolvenčního zákona).
Účinnost nařízení vlády se navrhuje dnem 1. srpna 2019, v souvislosti s účinností novely insolvenčního zákona vyhlášené pod č. 31/2019 Sb., jež zakotvuje kombinovaný způsob oddlužení a v jeho rámci ochranu obydlí dlužníka.
Zdroj: Vláda ČR