Nesouhlas Etické komise se zněním zákona O důstojné smrti

Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo dne 26. května 2017 nesouhlas Etické komise Ministerstva zdravotnictví se zněním návrhu zákona „O důstojné smrti“. Celé znění stanoviska uvádíme níže.

 

Členové Etické komise Ministerstva zdravotnictví vyjadřují zásadní nesouhlas se zněním návrhu zákona „O důstojné smrti“ ze dne 26.5.2016 z těchto důvodů:

1. V návrhu zákona je použit pouze jeden z více možných významů výrazu „důstojná smrt“. Důstojná smrt v běžném slova smyslu znamená smrt v kruhu rodinném nebo v nemocnici při zachování kvalitní hygieny, při adekvátním tišení bolestí a jiných příznaků život ukončující choroby, při umožnění kontaktu s blízkými lidmi a při respektu k jedinečnosti umírajícího nemocného. Výraz důstojná smrt ve smyslu pouhého ukončení života trpícího člověka je užíván zastánci aktivní euthanasie. Bez ohledu na přípustnost či nepřípustnost aktivní euthanasie není vhodné v zákoně takto zúžit původně podstatně širší význam tohoto výrazu.

2. V důvodové zprávě k návrhu zákona autoři ukazují, že znají pojmy „asistovaná sebevražda“ a „eutanázie“. Neexistuje jediný důvod (kromě matení čtenáře), proč by bylo potřeba místo obecně známých termínů užívat v návrhu zákona uvedené novotvary „pomoc k důstojné smrti“ a „její aktivní vyvolání“.

3. Termínu „pomoc k důstojné smrti“ je možné rozumět i tak, že lékař neposkytne nebo vysadí život zachraňující léčbu. Ponechání nemocného zemřít dle jeho přání bez zatěžujících invazivních lékařských zákroků je v našem současném zdravotnictví mravním a právně nevyjasněným problémem. Vzhledem k vysokému procentu lékařů odmítajících podílet se na jakékoliv euthanasii, by toto rozumění zákonu podstatně zkomplikovalo péči o terminálně nemocné pacienty.

4. § 7 dokládá nedostatečnou zasvěcenost autorů zákona, pokud se týká terminálních stavů nemocí. Odst. 1: Co znamená „zdravotní stav je beznadějný“? Je mnoho nemocí, u kterých není naděje na vyléčení, jsou tedy „beznadějné“ – astma, polyarthritida, farmakoresistentní deprese apod. U žádné z nich není indikována euthanasie ani asistovaná sebevražda. Co je „trvalé utrpení fyzické nebo psychické“? I do této kategorie patří většina psychiatrických poruch, astma a mnoho dalších nemocí. A konečně mezi „nahodilé nebo dlouhodobé závažné a nevyléčitelné nemoci“ lze skutečně zařadit většinu nemocí, které existují. Holandský zákon to řeší stanovením týdnů do očekávaného příchodu smrti. Odst. 3: „K důstojné smrti nelze dopomoci nebo ji vyvolat dříve než 4 týdny od vyhotovení žádosti pacientem.“ Takový termín je použitelný při plánování vraždy či sebevraždy u lidí, kteří nejsou v terminálním stadiu choroby. Ve chvíli, kdy pacient dojde k závěru, že jeho další život vzhledem k neztišitelnému utrpení a blížícímu se konci ztratil smysl, čekat další 4 týdny je absurdní.

5. § 8c „nejméně tři časově přiměřeně oddělené rozhovory“ – kdo skutečně zná prostředí nemocnic, bude si zřejmě dost obtížně představovat něco tak fluidního jako tři časově přiměřeně oddělené rozhovory. Holandský zákon nezná „tři rozhovory“ (ty by mohly být i o přemlouvání lékařem, aby se pacient nechal zabít), ale „opakovanou žádost“ nemocného.

6. §4 odst. 1 Jak si autoři zákona představují, že terminálně nemocný člověk vypracuje složitý právní dokument a nechá ověřit svůj podpis (vyčká frontu na poště)? Opět to je ustanovení pro lidi, kteří vraždu či sebevraždu plánují dlouhodobě, ne pro terminálně nemocné.

7. § 3 Jak mohu při plném vědomí rozhodnout, ve kterém okamžiku mne má zabít lékař až budu v bezvědomí?

8. §9 odst. 3 Povinnost potvrzení závěrů ošetřujících lékařů nezávislým lékařem musí platit i pro konzultace v týmu dle odst. 2. Pak je odst. 3 zbytečný. Pochybnost kteréhokoliv konzultujícího lékaře by měla vést k odmítnutí žádosti. Jinak tento odstavec umožňuje vyměňovat nesouhlasící lékaře tak dlouho, až budou všichni souhlasit.

9. §13 a §14 V Holandsku posuzuje provedenou euthanasii soud. U nás oprávněnost nedobrovolné hospitalizace také schvaluje soud. Proč by tak závažnou věc, jako je zabití nemocného, mělo posuzovat ministerstvo?

10. „Návrh zákona o důstojné smrti se snaží vyřešit mnohdy neúnosnou situaci pacienta, který trpí vážnou chorobou“. Neúnosná situace nemocného může být dána i způsobem péče v nemocnici. Jsou nemocní, kteří jsou tak nespokojeni s terminální péčí, že by raději volili smrt, než přijali tuto péči. Zákon nabízí těmto nemocným smrt místo tlaku na nemocnici, aby humanizovala péči o terminálně nemocné.

11. Současné české zdravotnictví je podfinancované (srovnáme-li % HDP vynaložené na náklady zdravotní péče v různých státech Evropy), není dost dobře organizované (viz aktuální úbytek sester a lékařů v systému), s úrovní péče o terminálně nemocné (kromě hospiců) nemůžeme být ještě dostatečně spokojeni. Je zde proto vysoké riziko, že provádění euthanasie bude mravně nepřijatelným způsobem řešit i jiné problémy současného českého zdravotnictví.

Ostatně přední holandský expert v oblasti zdravotnické etiky M. de Wachter již v roce 1994 na konferenci věnované problému holandské euthanasie jasně deklaroval:

“Simplistic imitations of the Dutch model must not be encouraged. Euthanasia as an exceptional but accepted part of medical practice can only be tolerated under conditions such as quality of care, pain treatment expertise, long-standing doctor-patient relationships, and total absence of financial motives; as well as a context where all human life is highly valued as equally important.” ¹

(“Nesmí být podporováno příliš zjednodušující napodobování holandského modelu. Euthanasie jako výjimečná, ale akceptovaná součást lékařské praxe může být tolerována pouze při splnění podmínek jako je kvalita péče, kvalifikovaná léčba bolesti, dlouhodobý vztah mezi lékařem a pacientem a úplné chybění finančních motivů; stejně je nutný kontext, ve kterém je každý lidský život vysoce ceněn a má stejný význam jako ostatní.“)

Navrhovatelům doporučujeme prostudovat odborné studie o euthanasii, ukončení léčby, prostudovat legislativy ostatních zemí k dané problematice a třeba i Doporučení představenstva ČLK č. 1/2010 k postupu při rozhodování o změně léčby intenzivní na léčbu paliativní u pacientů v terminálním stavu, kteří nejsou schopni vyjádřit svou vůli.

 

Doc. MUDr. Jiří Šimek, CSc.
předseda Etické komise Ministerstva zdravotnictví

 

¹ Euthanasia and Assisted Suicide in the Netherlands and in Europe. Methodology of the ethical debate Proceedings of a European Conference Maastricht, 10 and 11 June 1994. Published by the European commission.

 

Etická komise Ministerstva zdravotnictví České republiky
(aktualizovaný seznam, stav k 15.5.2017)

 

Předseda

doc. MUDr. Jiří Šimek, CSc.
Zdravotně sociální fakulta
Jihočeská univerzita České Budějovice
Jírovcova 24
370 04 České Budějovice

 

Tajemník

ThMgr. Rudolf Pisch
odbor Kancelář ministra
Ministerstvo zdravotnictví ČR
Palackého náměstí 4
128 02 Praha 2

 

Členové

Ludmila Burgrová
Újezd 39
118 00 Praha 1

PhDr. Robert Huneš
ředitel hospice, člen AP HPP
Neumannova 144
383 01 Prachatice

PhDr. Helena Hnilicová, Ph.D.
Ústav veřejného zdravotnictví
a medicínského práva 1. LF UK
Karlovo nám. 40
128 00 Praha 2

MUDr. Marie Kubelková
pediatr – neonatolog
Klaudiánova nemocnice
V. Klementa 147
293 50 Mladá Boleslav

prof. MUDr. Pavel Martásek, DrSc.
Klinika dětského a dorostového lékařství
VFN Ke Karlovu 2
121 09 Praha 2

MUDr. ThLic. Jaromír Matějek, Ph.D, Th.D.
Pediatr, teolog, bioetik
Zahradníčkova 866/3
674 01 Třebíč

prof. Ing. Lubomír Mlčoch, CSc.
ekonom
Institut ekonomických studií
IES FSV UK, Opletalova 26
110 00 Praha 1

doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc.
docent I. interní kliniky, internista, nefrolog
Alej svobody 80, FN Plzeň
304 60 Plzeň

MUDr. Cyril Mucha
praktický lékař, odborný asistent 1. LF UK
Vítězné náměstí 10
160 00 Praha 6

Jindřiška Pavlicová
zdravotní sestra
Česká asociace sester
Londýnská 15
120 00 Praha 2

doc. MUDr. PhDr. Jan Payne, Ph.D.
Ústavu pro humanitní studia 1. LF UK
Karlovo náměstí 40
128 00 Praha 2

MUDr. Tomáš Roith
praktický lékař
Zdravotnické zařízení MEDIAM, s.r.o.
Tusarova 36
170 00 Praha 7

JUDr. Ing. Lukáš Prudil, Ph.D.
advokát
Bašty 8
602 00 Brno

MUDr. František Schneiberg
Ústav veřejného zdravotnictví
a medicínského práva 1. LF UK
Karlovo náměstí 40
128 00 Praha 2

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.
přednosta Ústavu všeobecného lékařství
1. LF UK
Albertov 7
128 01 Praha 2

MUDr. Mgr. Jolana Těšinová
předsedkyně
Společnost medicínského práva, ČLS JEP
Sokolská 31
120 00 Praha 2

doc. MUDr. Tomáš Skalický, Ph.D.
asistent Chirurgické kliniky FN Plzeň
Alej Svobody 80
301 00 Plzeň

Mgr. et. Mgr. Marek Vácha, Ph.D.
přednosta Ústavu etiky 3. LF UK v Praze
Ruská 87
100 00 Praha 10

doc. ThDr. Václav Ventura, Th.D.
Ústavu pro humanitní studia 1. LF UK
Karlovo náměstí 40
128 00 Praha 2

MUDr. Blanka Zlatohlávková, Ph.D.
neonatolog, bioetik
Novorozenecké oddělení
Gynekologicko-porodnické kliniky
VFN a 1. LF UK v Praze, Apolinářská 18
128 51 Praha 2

 

Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví