MZ vydalo metodiku k psychosociální podpoře zdravotníků

Share

Ministerstvo zdravotnictví vydalo Metodické doporučení pro poskytování psychosociální podpory ve zdravotnictví.  Zdravotnickým pracovníkům má pomoci zvládat psychicky náročné a zátěžové situace, zejména u poskytovatelů lůžkové, ambulantní péče a u poskytovatelů zdravotnické záchranné služby. Poskytovatele zdravotních služeb má vést k vytvoření sítě vyškolených poskytovatelů psychosociální podpory ve všech segmentech zdravotnictví a jejich následné zapojení do praxe. Psychosociální podpora nenahrazuje samotnou odbornou psychologickou péči, ale jde o kroky v rámci primární a sekundární prevence.

„Práce zdravotníka je nesmírně náročná, a proto musíme předcházet tomu, že o pracovníky, kteří každodenně pečují o pacienty, není postaráno ve chvíli, kdy sami potřebují pomoc zejména psychického rázu. Psychosociální podpora je prevencí proti syndromu profesního vyhoření, který je u zdravotnických pracovníků diagnostikován častěji než u jiných povolání se zvýšenou psychickou zátěží,“ uvedl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Cílem doporučení bylo definovat podmínky pro systémové poskytování psychosociální podpory tak, aby byly jednotné a existovala i nějaká možnost spolupráce a výměny zkušeností mezi jednotlivými pracovišti napříč celou republikou, uvedla Hlavní sestra ČR Alice Strnadová.

Metodické doporučení je výstupem Pracovní skupiny pro personální stabilizaci při Ministerstvu zdravotnictví a vzniklo za podpory Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP, Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR, Asociace klinických psychologů ČR a Národního centra ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů.

Poskytování podpory celorepublikově zaštiťuje Systém psychosociální intervenční služby (SPIS), který sdružuje jednotlivé peery a zdravotnické interventy, podílí se na jejich vzdělávání, rozvoji a organizaci. SPIS rovněž sjednocuje postupy při poskytování psychosociální podpory v resortu zdravotnictví, zajišťuje pořádání konferencí, jakož i konzultační činnost a odborné vedení peerů a zdravotnických interventů.

Vzděláváním zdravotnických pracovníků poskytujících psychosociální podporu bylo pověřeno Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů Brno (NCO NZO), které bude zajišťovat a organizovat nejen certifikované kurzy pro základní přípravu, ale i návazné vzdělávání. Bude se podílet také na dalších úkolech souvisejících s rozvojem tohoto druhu podpory.

Vymezení pojmů

Pro účely tohoto metodického doporučení se používají tyto pojmy

  1. Akutní stresová reakce – přirozená reakce organismu na stav ohrožení. Vzniká u jedince bez jakékoli zjevné psychické poruchy. Většinou spontánně odezní. Udávanou časovou hranicí rozvoje akutní stresové reakce jsou dva až tři
  2. Critical Incident  Stress   Management  (CISM)  –  soubor  opatření,  který  se  týká  řízení  a zvládání stresu před, při a po událostech mimořádného, psychicky nadlimitního charakteru. Opatření před, respektive během přípravy na události, se týkají vzdělávání, školení, životního stylu, nácviků. Opatřeními, která se užívají v průběhu událostí, jsou první psychická a psychosociální pomoc na místě události. Opatření po skončení událostí se týkají vyrovnáváni se s jejími následky. Jde především o podporu zdravotnických pracovníků formou strukturovaných setkání, popřípadě následné péče o jejich rodiny
  3. Krize – subjektivně ohrožující situace s velkým dynamickým nábojem, který je potenciálem změny. Situace selhání dosavadních regulativních mechanismů, nefunkčnost v oblasti biologické (spánek, potrava), psychické (ztráta smyslu života), sociální (život s druhými).
    1. krize akutní   –   ohraničený   začátek,   rychlý   rozvoj,   mohutná   emoční,   kognitivní i behaviorální   odpověď.   Nejčastějším   projevem   je   akutní    reakce    na      Při nezpracování je riziko vzniku posttraumatické stresové poruchy.
    2. krize chronická – plíživý začátek nebo kumulace traumatických událostí, somatizace a rozvíjející se kognitivní, emoční a behaviorální odpověď, nastupující syndrom vyhoření, rozvoj posttraumatické stresové
  4. Nadlimitně psychicky zátěžová situace – událost, která přináší extrémně intenzivní podněty, jež na jedince působí. Vznik nadlimitní zátěžové situace je obvykle spojován s traumatickou zkušeností. Její účinky se mohou projevit negativně na lidské psychice v podobě psychických symptomů a poruch.
  5. Odborný garant – osoba, která z odborného hlediska doporučuje peerům a zdravotnickým interventům správné provádění příslušné činnosti a deklarované postupy v konkrétní problematice. Jde o odborníka, který z hlediska  vzdělání  musí  splňovat  tyto  podmínky: je atestovaným klinickým psychologem, má minimálně pětiletou zkušenost v oblasti krizové intervence, minimálně pět let se podílí na poskytování psychologické péče o zaměstnance  ve zdravotnictví, má výcvik v metodách CISM, minimálně pět let je v kontaktu se systémem SPIS,
  6. Peer – zdravotnický pracovník vyškolený pro první psychickou pomoc kolegům v resortu zdravotnictví, který je členem týmu SPIS. Peer splňuje potřebné vzdělání absolvováním příslušného výcviku. (více viz článek 5).
  7. Posttraumatická stresová porucha –  vzniká  jako  opožděná  nebo  protrahovaná  odezva  na stresovou událost nebo situaci neobvykle hrozivého nebo katastrofického rázu. Častými projevy jsou: ožívání traumatu v dotírajících vzpomínkách, nebo snech, stálý pocit necitlivosti a emočního otupění, stranění se lidí, nereagování na okolí, ztráta kladných emocí, vyhýbání se činnostem a situacím připomínajícím prožité trauma. Příznaky začínají po traumatu, po období latence, které může trvat od několika týdnů až do několika měsíců.
  8. První psychická pomoc – podpora osobám zasaženým nadlimitní zátěžovou událostí, často poskytovaná bezprostředně po  jejím  vzniku  nebo  s  odstupem  několika  hodin  či  dnů  od události, při situacích nadlimitního psychického zatížení způsobené tragickou událostí.  V případě potřeby na první psychickou pomoc navazují další formy péče, jako jsou psychosociální péče, krizová intervence, psychologická ambulantní, nebo stacionární zvládání traumatických zážitků, a podobně, poskytované odbornými
  9. Psycholog SPIS – psycholog  pracující  ve  zdravotnictví  a  registrovaný ve  SPIS  –  osoba s ukončeným vysokoškolským vzděláním v oboru jednooborové psychologie s pracovním poměrem u poskytovatele zdravotních služeb či u zdravotnické záchranné služby, které využívají SPIS.   Součástí SPIS se může stát po absolvování výcviku krizové intervence     či první psychické pomoci nebo výcviku v metodách CISM. Jedná se o odborníka, který je na svém pracovišti peerům a interventům k dispozici  pro intervize a odbornou podporu.     V systému se registruje dobrovolně přes krajského koordinátora
  10. Sekundárně zasažený – osoba, která má zpravidla k primárně zasaženému člověku emoční vazbu a došlo u ní k akutní reakci na stres. Může se však také jednat o svědky tragické události, nezraněné účastníky.
  11. Stres – charakteristická fyziologická odpověď  na  poškození  organismu.  Projevuje  se  tzv. obecným adaptačním syndromem, který přímo ovlivňuje zdraví tím, že vyvolává nadměrnou a trvalou aktivaci nervového sympatického nebo adrenokortikálního, což může vést k poškození nervového systému.
  12. Syndrom vyhoření – stav emocionálního, psychického a fyzického vyčerpání, způsobeného dlouhodobým pobýváním v situacích, které jsou nadlimitně zátěžového charakteru. Tato zátěž je nejčastěji způsobena spojením velkého očekávání s chronickými situačními stresy. Syndrom vyhoření se vyskytuje především v pomáhajících profesích, tedy i u zdravotnických pracovníků. Může ústit do obrazů různých psychických poruch.
  13. Systém psychosociální intervenční služby (SPIS) – koordinovaný postup v resortu zdravotnictví, jehož náplní je poskytování první psychické pomoci a psychosociální podpory. Uplatňován je v rámci preventivních opatření a edukace, především však při psychickém zasažení a v situacích psychicky nadlimitně zátěžového charakteru, které mohou následně negativně ovlivnit psychiku zasažených. Takto definovaná psychosociální intervenční služba je poskytována dvěma možnými způsoby:
    1. peer podporou; jde o poskytování psychosociální podpory samotným zdravotnickým pracovníkům, a to především v situacích psychicky nadlimitně zátěžového
    2. intervenční podporou; jde o poskytování první psychické pomoci tzv. sekundárně zasaženým (blízcí pacienta, zemřelého), čímž dochází k psychosociální podpoře samotných zdravotnických pracovníků, poskytujících v nadlimitně psychicky zátěžové situaci zdravotní péči. (více viz článek 1, odst. 3-5).
  14. Zdravotnický intervent – poskytuje první psychickou podporu sekundárně zasaženým, jevícím příznaky akutní stresové reakce. Pracuje v krátkém časovém horizontu od vzniku nadlimitní zátěžové události v rámci zdravotnického zařízení nebo v terénu na místě události v souvislosti se zásahem zdravotnické záchranné služby.(více viz článek 7)

Typy nadlimitně psychicky zatěžujících událostí, při kterých může být poskytnuta peer podpora:

  • vážná poranění, onemocnění či smrt dítěte,
  • péče o extrémně nezralého novorozence,
  • úmrtí rodičky, porod mrtvého plodu,
  • vážné onemocnění, zranění či úmrtí kolegy,
  • hromadné neštěstí,
  • tragická událost,
  • péče o kriticky nemocného pacienta, kontakt s příbuznými,
  • neúspěšná kardiopulmonální resuscitace/záchrana mladého pacienta,
  • úmrtí pacienta během operace,
  • sebevražda pacienta nebo pokus o ní,
  • mobbing/bossing na pracovišti,
  • nehody s množstvím obětí, extrémně devastované oběti,
  • úmrtí či vážné zranění kolegů nebo blízkých osob,
  • zásah/ošetřování u osoby blízké,
  • nezdařený pokus o záchranu spojený s pocity bezmoci,
  • dopravní nehoda posádky zdravotnické záchranné služby,
  • napadení zdravotníka při výkonu práce, kontakt s pozůstalými,
  • péče o dlouhodobě nemocného pacienta, kontakt s příbuznými,
  • péče o agresivního pacienta,
  • ohrožení vlastního zdraví, či života zdravotníka při práci,
  • péče o pachatele závažného trestného činu,
  • událost s nadměrným zájmem médií,
  • profesní pochybení, selhání zdravotníka,
  • stížnost podaná pacientem/příbuzným

Typy nadlimitně psychicky zatěžujících událostí, při kterých může být poskytována intervenční podpora:

  • náhlá a traumatická úmrtí dětí,
  • úmrtí rodičky, perinatální úmrtí,
  • osamělý pozůstalý,
  • sebevražedné pokusy dětí,
  • přírodní katastrofy,
  • dopravní nehody s úmrtím,
  • mimořádné události a hromadná postižení zdraví,
  • podpora rodiny pacienta v kritickém stavu,
  • situace náhlých úmrtí/sebevražd dospělých osob,
  • zasažení osob poskytujících laickou první pomoc,
  • přítomnost psychicky zasažených svědků na místě tragické události,
  • následná podpora po sdělení infaustní prognózy pacientovi/blízkým nemocného,
  • jiné situace s jasnými známkami silné akutní stresové reakce jedince na základě aktuální psychotraumatizující události.

Doporučený postup pro poskytování peer podpory při nadlimitně psychicky zátěžových situacích

Při vystavení zdravotnických pracovníků vlivům nadlimitně psychicky zatěžujících situací při výkonu profese, je poskytovatelům lůžkové, ambulantní péče a poskytovatelům zdravotnické  záchranné   služby,   doporučen   následující   postup.   Definuje   události   dle (potencionální) intenzity zasažení, potřebná  opatření v  rámci psychosociální podpory   a další péči o (potencionálně) osoby zasažené takovou události.

Mimořádné situace I.

Mimořádné situace, jejichž výskyt znamená vysoký stupeň zasažení zaměstnanců. Situace spadající do této kategorie:

  1. napadení zdravotnického pracovníka s fyzickým zraněním, které si vyžádalo ošetření,
  2. poskytování zdravotní péče u kriticky zraněného, resuscitovaného kolegy, či jeho úmrtí,
  3. poskytování zdravotní péče osobě blízké kriticky zraněné, resuscitované, zemřelé,
  4. poskytování zdravotní péče u jiné mimořádně tragické události,
  5. dopravní nehoda vlastního sanitního vozidla se zraněním, které si vyžádalo ošetření, nebo s úmrtím zdravotnického pracovníka – člena výjezdové skupiny,
  6. vedení obtížného hovoru na zdravotnickém operačním středisku (osoby blízké, vedení telefonicky asistované neodkladné resuscitace nebo pomoci, mimořádné události, apod.) se současnou zjevnou stresovou reakcí zdravotnického pracovníka – operátora,
  7. přítomnost symptomů akutní stresové reakce u zdravotnického pracovníka po vystavení zátěži v rámci kteréhokoliv typu mimořádné situace,
  8. události, které nelze předem identifikovat, a které se mohou odehrát na základě individuálních životních zkušeností / osobních tragédií každého jednotlivce,
  9. zásah u mimořádné události s hromadným postižením zdraví;

Opatření:

  1. zasaženým zdravotnickým  pracovníkům  je   nutno   neprodleně   zajistit   vystřídání  ve směně (pracovní směna je zaplacená celá),
  2. zaměstnavatel zajistí po skončení události a v rámci časových možností neodkladné poskytnutí psychosociální podpory zasaženému zaměstnanci; doporučuje se delegovat zajištění psychosociální podpory vyškolenému zdravotnickému pracovníkovi – peerovi nebo psychologovi SPIS,
  3. zdravotnický pracovník – peer (případně ve spolupráci s krajským koordinátorem nebo s psychologem SPIS), je-li zaměstnavatelem osloven, může doporučit vhodný způsob poskytnutí psychosociální podpory,
  4. prioritní snahou by mělo být provedení podpory v den události, popřípadě dle aktuálních okolností pak v následujících dnech,
  5. v případě potřeby doporučuje zdravotnický pracovník – peer zajištění další podpory zasaženého,
  6. dle provozních možností a míry zasažení může být zaměstnavatelem zasaženému zaměstnanci nabídnuta výměna pracovní směny v následujících dnech, či jiná následná opatření,
  7. na základě okolností je při zasažení více zaměstnanců doporučeno zvážit provedení skupinového ošetření; potřebu a vhodnost skupinového ošetření může navrhnout zdravotnický pracovník – peer, popřípadě koordinátor týmu psychosociální podpory,   či krajský koordinátor SPIS, a to ve spolupráci s psychologem

Mimořádné situace II.

Jedná se o nadlimitně psychicky zátěžové situace, jejichž výskyt znamená předpoklad minimálně středního stupně psychického zasažení zaměstnanců. Jde o situace, které naplňují  svým   charakterem   pravděpodobnost   psychického   zasažení   zaměstnanců,   ale zároveň je předpoklad, že intenzita zasažení bude nižší, nežli v bodě č. 1.

Situace spadající do této kategorie:

  1. fyzické napadení zdravotnického pracovníka bez zranění,
  2. poskytování zdravotní péče osobě blízké,
  3. poskytování zdravotní péče u události s vyšším počtem obětí,
  4. poskytování zdravotní péče při úmrtí či neúspěšné resuscitaci dítěte,
  5. svědek sebevraždy, sebevražda kolegy,
  6. osobní tragédie daného jednotlivce,
  7. události, které nelze předem identifikovat, a které se mohou odehrát na základě, individuálních životních zkušeností.

Opatření:

  1. dle povahy události a míry zasažení se doporučuje zvážit okolnosti události zaměstnavatelem a zasaženému zaměstnanci nabídnout vystřídání (pracovní směna je zaměstnanci doplacená; v případě oslovení zaměstnavatelem může vystřídání doporučit zdravotnický pracovník – peer, krajský koordinátor, či psycholog SPIS,
  2. na základě vyhodnocení události zaměstnavatelem jako nadlimitně psychicky zátěžové, je zaměstnanci vždy zajištěna nabídka psychosociální podpory,
  3. využití nabídky podpory ze strany zaměstnavatele je ponecháno na rozhodnutí zasaženého zaměstnance, doporučuje se delegovat zajištění psychosociální podpory vyškolenému zdravotnickému pracovníkovi – peerovi nebo psychologovi

Výše uvedená opatření je třeba uplatňovat s ohledem na kapacity zaměstnavatele a zajištění provozu. Vychází z aktuálních možností v dané situaci

Celé znění metodického doporučení.

 

Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví

 

Napsat komentář