Projev premiéra Babiše na demografickém summitu v Budapešti

Share

Premiér Andrej Babiš se ve čtvrtek 5. září zúčastnil třetího ročníku Demografického summitu v Budapešti, který uspořádala maďarská vláda. Cílem summitu bylo podpořit dialog o demografických změnách a aktuálních výzvách v oblasti rodinné politiky, jako je zejména nízká porodnost a stárnutí populace. Projev si můžete přečíst níže.

 

Vážený pane premiére, Vaše excelence, Vážení hosté,

dámy a pánové, já bych chtěl poděkovat jeho excelenci Viktoru Orbánovi za pozvání na tento summit.

Jak již řekla paní Katalin Novák, které také děkuji za to, že mě navštívila v Praze a nad problematikou rodiny se mnou strávila delší čas. Jsem velice rád, že jsem zde mezi vámi a že zde mohu vystoupit. Téma demografických změn není v současnosti natolik populární jako změny klimatu, ale důsledky nízké porodnosti a stárnutí populace mohou být pro náš dosavadní způsob života stejně závažné. Jsem proto nesmírně rád, že státy V4 si tuto časovanou bombu, která se naplno projeví až za několik desetiletí, uvědomují a chtějí ji aktivně řešit. Máme jedinečnou možnost ukázat, že Střední Evropa je prostorem, kde se dobře žije, je to bezpečný prostor a kde jsou ty nejlepší podmínky pro rodiny s dětmi.

Nejsem příznivcem katastrofálních vizí a strašení, ale čísla bohužel mluví jasně, že vymíráme. I když se dramaticky prodlužuje délka života. Dlouhodobá projekce vývoje české populace není dobrá. Současně dochází ke zvýšení poměru důchodců vůči lidem v produktivním věku u nás i v Evropě. V celoevropském kontextu dojde k výrazné změně ve struktuře populace. V Evropě narůstá podíl osob ve věku 65 let a více a naopak klesá podíl dětské složky, to znamená dětí do 14 let. I když v posledních letech lze zaznamenat zpomalování či zastavení tohoto poklesu. V rámci skupiny obyvatel nad 65 let by pak k nejvýraznějšímu nárůstu mělo dojít u osob starších 85 let, kdy do roku 2060 vzroste např. na Slovensku či Rumunsku tento podíl pětinásobně a v České republice čtyřnásobně. Vzhledem k tomu, že v řadě rozvojových zemí k tak rychlému poklesu nedochází, je to výhled katastrofální.

Děti, děti, a ještě jednou děti. To je to, o co na této konferenci běží. Osobně si myslím, že dobrý stát se pozná podle toho, že jeho obyvatelé nemají obavu o svoji budoucnost. Dobrý stát se pozná tak, že počet jeho obyvatel stoupá a přírůstek není nahrazen migrací ze zahraničí. Dobrý stát také dokáže nastavit prorodinnou politiku tak, aby byla účinná a zároveň odpovídala nárokům dnešních mladých lidí, kteří se narodili až po roce 1989. Mladí lidé žijí v jiné době, než jsme žili my. Mě shodou okolností v pondělí bylo 65, takže jsem už také důchodce. Je to jiný svět, žili jsme v jiném režimu. Musíme to akceptovat a hledat řešení.

Česká republika se může v prostoru V4 pochlubit nejvyšším číslem, kterým je míra porodnosti 1,7 dítěte na ženu. Budeme slavit a připomínat si 30 let od revoluce. Nepřinesli jsme žádné revoluční propopulační opatření, Češi děti mají rádi a od roku 2011 počet narozených dětí mírně stoupá.

Na setkáních podobného typu se často hovoří o potřebě motivovat mladé lidi k založení rodiny. V rámci prorodinných opatření v České republice, v Polsku, v Maďarsku i na Slovensku volíme podobné prostředky – byty pro mladé, půjčky s nízkým nebo žádným úročením, stavíme předškolní zařízení, stanovujeme systém daňových úlev pro rodiny s dětmi a podobně. Naše vláda nedávno také dramaticky navýšila rodičovský příspěvek, z 8 800 euro na 12 000. Týká se to všech, kteří mají děti do čtyř let a nevyčerpají ten příspěvek do konce roku. Tím se vytrvale staráme o to, aby v každé rodině bylo alespoň jedno, ideálně dvě děti.

V tomto ohledu nelze nic namítat a každá podpora rodiny je dle mého soudu správná. Ovšem všechna tato opatření, co jsem vyjmenoval, jsou primárně směřována k rodinám, které následně mají jedno či dvě děti. A dovolím si říci, že i bez těchto opatření by jedno či dvě děti měli.

Dítě si však rodiny nepořizují proto, aby dosáhly na nějakou formu podpory. Dítě je záležitost hodnotová. Dobře vědí, jak velký je to závazek, jaká je to odpovědnost vychovat děti. Za mě, jak Katalin říkala, mám čtyři děti, tak pro mě je to smysl života. V naší zemi o tom diskutujeme. Máme poměrně dlouhou rodičovskou dovolenou, asi jednu z nejdelších v Evropě, 4 roky. Na druhé straně, u nás končí z vysokoškoláků 70 % žen. Ty se chtějí vrátit do zaměstnání a motivovat ženy k brzkému návratu do zaměstnání jde de facto proti prorodinným opatřením. Zápasíme s nedostatkem pracovní síly, máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě, 350 000 volných pracovních míst. U nás sice porodnost stále mírně stoupá, zároveň máme z nejvyšších počtů zaměstnaných žen poté, co vychovaly díky dlouhé rodičovské dovolené často několik dětí. Také se můžeme pochlubit jedním z nejvyšších počtů žen podnikatelek.

Co se týká dětí a porodnosti. Zabývali jsme se i projekty na porodní domy a jeden náš nejslavnější porodník doktor Pařízek také mluví o tom, že pokud směřujeme k největšímu počtu dětí, tak by ženy měly mít první dítě v 25 letech. Ale je otázka, ženy to odkládají, chtějí mít také svůj život, poté co ukončily studia a tak dále. Je to velice složitá materie. Pan profesor Pařízek říká také, že by bylo dobré i ze zdravotních důvodů, aby ženy měly dítě v 25 letech, ale je to jejich svobodná volba a my jim do toho nebudeme mluvit.

V České republice však není dostatečná nabídka flexibilních forem práce konaných v pracovním poměru. Jedná se především o zkrácené pracovní úvazky, ale i o další formy, jako je např. pružná pracovní doba, možnost práce z domova či sdílená pracovní místa. V počtu pracujících na zkrácený úvazek, nabídce sdílených pracovních míst či využívání alespoň částečně práce z domova je Česká republika pod evropským průměrem. S tím skutečně zápasíme a hledáme řešení. Situace se však mění se současnou ekonomickou prosperitou k lepšímu. Nedostatek zaměstnanců nutí firmy nabízet flexibilnější formy práce, než je jen klasická osmihodinová pracovní doba. Nyní jde o to, aby se tato více méně vynucená flexibilita stala trvalou hodnotou a otevřela nové pracovní příležitosti zejména matkám.

Nás všechny však čeká mnohem tvrdší oříšek: Jak pomoci rodinám, které by chtěly mít tři a více dětí. Pro zastavení rizik, které demografický propad přináší, je naprosto klíčové právě třetí dítě. Chci o tom u nás doma i v rámci V4 vést debatu. S premiérem Viktorem Orbánem jsme o tom diskutovali a je to velké téma. V každé zemi jsou jiné aspekty, ale základ je společný.

Víme, že ne všichni chtějí založit vícedětné rodiny, ale například v České republice máme ročně 5 000 rodin, které podstupují umělé ukončení těhotenství u třetího dítěte. Některé uvádějí, že je to z ekonomických důvodů. Ne proto, že by další dítě nechtěli, ale bojí se ztráty ekonomické stability. Třetí dítě znamená větší byt, větší auto a je s tím více starostí.

Větší byt a větší auto – to jsou obrovské položky do rodinného rozpočtu a vezměte si, že se bavíme o rozpočtu rodiny, kde se již vychovávají dvě malé děti. Při narození třetího dítěte se v České republice sníží příjem na jednu osobu v rodině na nižší částku, než pobírají lidé v starobní penzi.

Správný směr pro změnu tedy je konkrétními kroky podpořit rodiny, aby uvažovaly o narození třetích dětí. Přímá a aktivní pomoc státu pro větší rodiny je zcela nezbytná. Právě z demografického hlediska je nezbytné podpořit porodnost ekonomicky aktivních rodin. Současná míra plodnosti v České republice nedosahuje ani úrovně prosté reprodukce populace, pro kterou je zapotřebí 2,1 dítěte na jednu ženu. V příštích letech lze rovněž očekávat propad porodnosti u početně slabých ročníků devadesátých let. Proto potřebujeme rodiny s více než dvěma dětmi. Ty dnes tvoří jen 15  % procent rodin, což je zkrátka málo. Můžeme vymýšlet různé opatření pro překonání výpadků sociálních příjmů, ale dle mého názoru se bez třetích dětí nikam nepohneme.

Stát nemůže dlouhodobě „uplácet obyvatele“, aby měli děti. Současně ale nemůže rodiny zatížit natolik, že mít třetí dítě bude luxusem. Náš cíl tedy musí být cílená pomoc rodinám, které se pro třetí dítě svobodně rozhodnou. Pomoci musíme zejména finančně. Dobrý stát musí také bojovat proti negativním společenským vlivům, které dnešní rodinu ohrožují a podporovat prvky, které institut rodiny podporují. Na mysli mám vysokou rozvodovost, dluhy, závislosti různého druhu, odkládání rodičovství do vyššího věku a v případě České republiky také drahé bydlení, které musíme urychleně řešit.

Řadu těchto věcí jsme začali řešit. Podpořili jsme výstavbu nájemních bytů, ale není to dost a jde to pomalu. Přijali jsme opatření proti provozování hazardu, omezili jsme užívání zdraví škodlivých návykových látek a od 1. června máme nový zákon o oddlužení. Jsme jedna ze zemí, která přijala opatření na podporu rodinných firem. Myslím si, že hlavní sen každého podnikatele a zakladatele firmy je, že jednou jeho děti budou pracovat ve firmě, kterou založil. Mně se to bohužel nepovedlo. Udělal jsem tu hloupost, že jsem šel do politiky, ale třeba se mi to ještě povede. Myslím, že rodinná firma je základ naší ekonomiky.

Zvrácení negativní demografické prognózy není výzva jen pro jednu vládu nebo jednu generaci, ale pro vícero generací. Osobně bych si přál, aby Česká republika a země v našem regionu, země V4, byly ve světě známé nejen proto, že prosperují, že jsou bezpečné, že se nám daří, ale že bychom byli známí i pro moderní, udržitelnou a především účinnou prorodinnou politiku.

Přeji všem příjemnou a konstruktivní diskuzi a ještě jednou děkuji za pozvání.

Andrej Babiš, předseda vlády

 

Zdroj: Vláda ČR

 

Napsat komentář