Konference se zaměřila na komunikaci s onkologicky nemocnými a jejich blízkými

Share

Konference I slova léčí se v letošním roce uskutečnila již po čtvrté. Tentokrát se věnovala tématu specifik komunikace s onkologicky nemocnými pacienty a jejich nejbližšími. Organizátoři zároveň poprvé zařadili do programu speciální workshopy věnující se této tématice. Z celé republiky se do Konferenčního centra GreenPoint sjelo okolo 90 účastníků z řad zdravotníků, sociálních pracovníků, pečovatelů, psychologů a zaměstnanců i dobrovolníků pacientských organizací. Organizace se opět ujala Amelie, z.s. v partnerství se Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze.

„Dnes a denně vidím, jak pacient bloudí systémem, ve chvíli, kdy je potřebná včasná paliativní péče“ uvedla doktorka Alexandra Aschermannová k důležitosti spolupráce multidisciplinárního týmu v onkologii.

Sdělení diagnózy nebývá nic jednoduchého, o své lékařské zkušenosti hovořila i radioložka MUDr. Petra Steyerová, Radiodiagnostická klinika VFN. Zmínila veškeré vedlejší faktory, které mohou vést k nedorozumění mezi lékařem a pacientem, včetně úskalí 21. století a přítomnosti internetu. „Všichni všechno znají z internetu, ale je zde velká spousta informací, které jsou nepřesné a vytržené z kontextu. Mohou člověka vyděsit nebo znejistit.“ řekla Steyerová. Snažila se přiblížit druhou stránku věci. „Proč je doktor tak chladný? Proč je tak daleko? My bychom nemohli jinak dělat těžká rozhodnutí, která děláme. Pomáhá nám ale i výzkum, věda, doporučené postupy a konzultace v mezioborových týmech“, dodává Steyerová.

Sami pacienti se mnohdy dostávají do nesnadné role nemocného rodiče, který sděluje svou diagnózu. Mají děti vědět o jejich nemoci? Psycholožka Mgr. Hana Kynkorová hodnotí tajení informací, byť s vidinou ochrany dítěte, z dlouhodobého hlediska jako kontraproduktivní. Účastníkům zároveň doporučila cenné publikace, které v těchto případech mohou velmi dobře pomoci.

Pohled lékařů a psychologa na komunikaci doplnil pohled zdravotní sestry, který přiblížila Eva Roubíčková. „My, co pracujeme na onkologii, se setkáváme s pacienty v zoufalé situaci. Častokrát nevědí, co bude dál. Sestra by se měla umět vcítit do pocitů a rozpoložení pacienta. Za dobu mé praxe je pro mě základem empatie a naslouchání,“ sdělila Roubíčková. Ve svém projevu mimo jiné poděkovala všem dobrovolníkům, kteří personálu dle jejich slov velmi pomáhají, když je samotné tíží nedostatek času.

Pacientů se kromě léčby dotýká i nutnost řešit svou zdravotní situaci s úřady. Často nechávají tyto záležitosti na poslední chvíli, ať už jsou důvody jakékoliv a dostávají se pak do tísně. V tomto případě sehrávají důležitou úlohu sociální pracovnice, na které se mohou v těchto nesnázích s důvěrou obrátit. „Pro člověka je hlavní, že se lečí. Většina sociálních problémů a úředních věcí je odkládána na později. Přítomný tlak reality, ale nutí člověka ke komunikaci s úřady a řešení a to přesto, že to vnímá jako druhotné.“ Přiblížila na úvod své prezentace situaci pacienta Mgr. Šárka Slavíková. Mnoho pacientů v dnešní době neví, co vše mohou sami chtít a naopak, co po nich úřady požadují a je pro ně obtížné se v tom orientovat. „Úřady často hovoří jako příručka nebo zákon což je vedle odborného jazyka lékařů další zátěž. Navíc nelze používat selský rozum, ale vše se opírá o znění v zákonech nebo vyhláškách, jejichž přesné znění neznají mnohdy ani lékaři. Proto je důležitá intervence zkušeného sociálního pracovníka.“ dodává Slavíková. O poradenství mluvila také zdravotně sociální pracovnice Jana Svánovská, DiS. V místě jejího pracoviště využívají systém plánovaného propuštění pacienta (PPP), který je veden v sociální agendě. S pacientem tak spolupracuje celý multidisciplinární tým.

V závěru prvního bloku účastníci konference shlédli video profesorky Jane Turner z Qeenslandské univerzity v Austrálii spolu s tlumočením do češtiny. Turner popsala svou klinickou práci a také funkci organizace IPOS, jakožto mezinárodní onkopsychologické společnosti. Zmínila, že se zajímá především o pacienty v pokročilém stádiu onkologického onemocnění, protože je dle ní tato skupina relativně často přehlížená. V její zemi je zároveň jiný systém zdravotnictví než u nás. „Lidé sice mohou mít soukromé zdravotní pojištění, které si sami platí, ale všichni Australané mají nárok na bezplatnou zdravotní péči. Ve většině případů je zdravotní péče na výborné úrovni, nicméně vzhledem k velké rozloze Austrálie, je většina specialistů i zařízení koncentrována zejména na východním pobřeží. V psychoonkologii to může představovat velký problém.“ popisuje situaci Turner. Pozvala také účastníky konference k zapojení do IPOS, což znamená i přístup k množství vzdělávacích akcí a materiálů a také ke sdílení odbornosti a možnostem zapojení se do mezinárodní komunity.

Odpolední blok byl věnován třem praktickým workshopům, které se specializovaly na supervizi, zvládání náročných situací při komunikaci s nemocným a jeho rodinou a začleňujícímu jazyku v transdisciplinárních týmech. Zakončení akce proběhlo neformálně vzájemnou diskuzí. A ze zpětných vazeb zaznívalo kromě spokojenosti a chuti pokračovat třeba i to, že „mnoha lidem, jde o to samé“, nebo že byl důležitý „pohled ostatních odborníků z jiných oborů na společnou problematiku“. Všechny přednášky budou k dispozici ke shlédnutí na YouTube kanálu Amelie.

„Věříme, že nejen, že se čtvrtý ročník konference I slova léčí vydařil, ale také tomu, že se v České republice pomalu rodí komunita profesionálů a zainteresovaných laiků, která má zájem spolupracovat a rozvíjet psychosociální přístup ve prospěch onkologicky nemocných i jejich blízkých.“ dodala za Amelii, z.s. její ředitelka Michaela Čadková Svejkovská.