Česko se drží na špici v péči o těhotné a novorozence. Kojenecká úmrtnost je obdobná jako v severských státech a nižší než v Německu

Česká republika si u kojenecké úmrtnosti udržuje jednu z nejnižších hodnot na světě. Obdobnou jako mají severské státy a mírně lepší i než výrazně bohatší Německo. V porovnání se socialistickým zdravotnictvím se ji za uplynulých 35 let povedlo srazit na pětinu tehdejších hodnot. Největšími faktory jsou v tom zejména předporodní screeningy a zlepšená péče o předčasně narozené děti.

„Kvalita dětského lékařství je v ČR tradičně velmi vysoká. Současná, resp. poslední známá, hodnota kojenecké úmrtnosti činí 2,2 ‰, tedy zhruba dva případy na 1000 živě narozených dětí. V sousedním Německu se hodnota pohybuje kolem tří, ve Spojených státech se blíží šesti,“ vysvětluje prezident Svazu zdravotních pojišťoven Martin Balada.

„Celý systém péče o těhotnou ženu a novorozence je v ČR dobře propracovaný a je dlouhodobou prioritou. Máme hrazený velmi široký screeningový program v těhotenství, kdy se řada chorobných stavů podchytí včas. Rodička je sledována po celou dobu těhotenství a při odchylkách je možné okamžitě intervenovat. Stále se také zlepšuje péče o novorozence s nízkou porodní hmotností, objevují se nové možnosti léčby i chorobných stavů dříve neléčitelných, jako je průlomová genová terapie,“ dodává.

Za posledních 35 let udělala medicína velké posuny v celém světě a ČR není výjimkou. Kojenecká úmrtnost klesla z tehdejších cca 10 na současná dvě úmrtí na 1000 živě narozených dětí. Nové postupy a technologie tak kompenzují i protisměrné faktory, jako je rostoucí věk rodiček.

„Ještě silněji působí srovnání se stavem před sto lety, kdy se v tehdejší ČSR kojenecká úmrtnost blížila 170 na 1000 narozených dětí. Zásadním milníkem bylo zavedení plošných očkování v 50. a 60. letech, například spalničky, obrna, záškrt a TBC. Poté v roce 1970 klesla úmrtnost na hodnoty kolem 23,“ popisuje Martin Balada.

Z hlediska příčin kojenecké úmrtnosti jsou nejčastějším důvodem stavy vzniklé v perinatálním období, ty stojí v současné době za více než polovinou úmrtí kojenců. Z nich jsou jednoznačně nejčastější respirační a kardiovaskulární poruchy, následují poruchy zdravotního stavu v souvislosti se zkráceným těhotenstvím a nízkou porodní hmotností a krvácivé stavy a hematologické poruchy plodu a novorozence. Druhou pozici na žebříčku nejčetnějších příčin úmrtí kojenců zaujímají vrozené vady a chromozomální abnormality (18,1 % v letech 2019–2023). Třetí hlavní příčinou (9,6 %) jsou skupiny stavů označovaných jako „abnormální klinické a laboratorní nálezy“, mezi nimiž je zařazen mimo jiné i ze šedesáti procent syndrom náhlého úmrtí kojence.

Zdroj: Svaz zdravotních pojišťoven ČR

Ilustrační foto: Pixabay.com