Pečující osoby a neformální péče (Národní strategie rozvoje sociálních služeb 2016–2025)

Share

Problematika pečujících osob a neformální péče byla z důvodu své blízkosti v Národní strategii rozvoje sociálních služeb 2016–2025 zpracována v rámci jedné společné tematické oblasti. Neformální péče je péče poskytovaná osobě závislé na podpoře, pomoci a péči jejími blízkými rodinnými příslušníky, příbuznými nebo známými. Počet neformálních pečovatelů v České republice se odhaduje na 250 tisíc[1]. Jiné prameny uvádějí až téměř 300 tis. osob. Polovinu osob pečujících tvoří osoba blízká. Téměř dvě třetiny dlouhodobé péče je u nás poskytováno ženami ve středním nebo raném důchodovém věku, mezi 35 a 64 rokem[2]. Tato forma bezplatné péče je mimořádně důležitou součástí systému dlouhodobé péče, podle kvalifikovaných odhadů[3] 70–90 % veškeré sociální a zdravotní dlouhodobé péče je poskytováno rodinnými příslušníky nebo jinými pečujícími.

Neformální péče má významný jak ekonomický, tak společenský přínos. Zásadně přispívá k rodinné soudržnosti a mezigenerační solidaritě, v oblastech s vysokou mírou nezaměstnanosti může snižovat tlak na trhu práce. 

V následující tabulce uvádíme vývoj počtu příjemců příspěvku na péči za roky 2007 až 2013 a způsob jejich zapojení do čerpání registrovaných sociálních služeb.

Vývoj počtu příjemců příspěvku na péči v letech 2007–2013[4]

 

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

Počet příjemců PnP (měsíčně)

255 711

289 565

296 131

304 842

319 453

312 600

325 000

331 641

Podíl příjemců PnP na celkové populaci ČR

2,46 %

2,77 %

2,82 %

2,91 %

3,04 %

2,97 %

3,09 %

3,13 %

Počet příjemců PnP využívajících služby registrovaných poskytovatelů

55 610

83 634

88 981

94 763

83 348

n/a

n/a

n/a

Podíl příjemců PnP využívajících služby registrovaných poskytovatelů na celkovém počtu příjemců PnP (v %)

21,74 %

28,88 %

30,05 %

31,09 %

26,09 %

n/a

n/a

n/a

Počet příjemců PnP využívajících pobytové služby

36 266

50 363

52 817

55 470

n/a

n/a

n/a

n/a

Podíl příjemců PnP využívajících pobytové služby na celkovém počtu příjemců PnP (v %)

14,18 %

17,39 %

17,84 %

18,20 %

n/a

n/a

n/a

n/a

Počet příjemců PnP využívajících ostatní služby (terénní a ambulantní)

19 344

33 271

36 164

39 293

n/a

n/a

n/a

n/a

Podíl příjemců PnP využívajících ostatní služby na celkovém počtu příjemců PnP (v %)

7,56 %

11,49 %

12,21 %

12,89 %

n/a

n/a

n/a

n/a

(n/a = údaje nebyly v době zpracování tabulky k dispozici)

V červenci roku 2015 bylo vyplaceno celkem 337,4 tisíc příspěvků na péči[5].

Příčiny problému

I když je role neformální, ve většině případů rodinných pečovatelů je v systému dlouhodobé péče velmi významná. Český sociální i zdravotní systém ji příliš neoceňuje, ani ji neulehčuje. Existující formy institucionální podpory (např. právního nároku na zkrácení pracovní doby[6], pobírání příspěvku na péči považovaného za určitou formu náhrady příjmu z placeného zaměstnání) se jeví být nedostačující. Rovněž podpora ze strany obce a komunity je minimální, chybí poskytování základních informací o způsobu adekvátní péče, vzdělávání pečovatelů a psychologické poradenství či péče.

Pečující osoby narážejí na mnohé deficity v oblasti současné politiky sociálních služeb a dlouhodobé péče. Nevhodně nastavený systém dlouhodobé péče, resp. její právní neexistence v ČR (financování, nedostatek terénních sociálních i zdravotních služeb určených pro nesoběstačné osoby, ale také veřejných služeb pro samotné pečující, nedostatečná sociální práce včetně edukace a poradenství pro pečující osoby atp.) nevede k potřebné komplementaritě a sdílení péče mezi formálními i neformálními poskytovateli sociální i zdravotní péče. Nedostatečně rozvinutá síť podpůrných služeb (např. krizová odlehčovací služba) a chybějící další výhody pro pečovatele oslabují motivaci a sociální jistoty neformálních pečovatelů. Další příčiny jsou uvedeny v dokumentech, které jsou výstupem FDV[7].

Důsledky problému

Pečující osoby se ocitají v nejistém postavení, obtížně kombinují péči a zaměstnání[8] vzhledem k neochotě českých zaměstnavatelů nabízet zkrácenou pracovní dobu, příp. její flexibilní organizaci. S nárůstem potřeby a intenzity péče neformální pečovatelé často opouštějí svá zaměstnání a jsou zpravidla odkázáni na odměnu, kterou jim poskytne osoba závislá z příspěvku na péči. Návrat do zaměstnání je pro pečující poměrně obtížný i po ukončení péče.

V souvislosti s poskytováním dlouhodobé péče dochází k propadu celkových příjmů pečujících, a to jak z ekonomické činnosti, tak ze sociálních dávek. Pečující osoby tak čelí zvýšenému riziku chudoby v produktivním i postproduktivním věku. Poskytování neformální péče (především v případě vysokých stupňů závislosti) dále zvyšuje riziko vzniku dysfunkčních rodinných vztahů pečujících osob (partnerských, rodičovských, příbuzenských). V důsledku prodlužování délky a náročnosti péče pečovatelům také hrozí zhoršování jejich (fyzického i psychického) zdravotního stavu.

Nejisté postavení neformálních pečujících, jejich zhoršené sociálně-ekonomické postavení, nedostatečná informovanost a edukace se mohou výrazným způsobem promítnout do poskytování neadekvátní péče o osoby závislé.

Očekávaný budoucí vývoj

Demografické prognózy předpokládají, že v České republice se během příštích dvaceti let počet seniorů ve věku nad 75 let přinejmenším zdvojnásobí. Odhaduje se přitom, že přibližně čtvrtina až třetina z nich bude ve špatném zdravotním stavu, a bude tedy vyžadovat nějakou formu dlouhodobé péče. Zároveň pokles podílu osob v produktivním věku a prodlužování věku odchodu do důchodu mohou vést ke zužování souboru možných poskytovatelů péče[9].

Z hlediska poskytování neformální péče lze očekávat, že její význam v oblasti dlouhodobé péče bude i nadále velmi velký, příp. se bude i zvyšovat. Rodinní příslušníci často chápou péči o své blízké jako práci z lásky[10] nebo povinnosti v rámci mezigenerační solidarity bez ohledu na existenci institucionální podpory či pomoci.

Revize existujících opatření

Dosavadní vývoj v oblasti neformální péče nedostatečně řeší postavení pečujících osob v systému dlouhodobé péče, jejich příjmovou situaci v období poskytování intenzivní péče či po jejím ukončení (návrat na trh práce, starobní důchod). Podpora neformální péče a pečujících osob je víceméně deklaratorní a formální povahy[11].

Aby došlo k reálné změně, bude nutné legislativně změnit současné parametry sociálního zabezpečení, zejména v oblasti dávek či jiné finanční podpory, ale i v oblasti pracovního práva, doprovodných a vzdělávacích služeb. Současně bude třeba vytvořit nové nástroje, které pomohou osobám pečovat, např. může jít o specifické poradenství, bezplatné vzdělávání, odlehčovací služby, popř. další formy pomoci.

 

[1] Tento odhad vychází z celkového demografického trendu, výzkumu SILC 2010 a počtu příjemců příspěvku na péči, kteří do žádosti uvedli, že jim péči zajišťuje fyzická osoba. (Hrkal et al, 2011, + draft, necit.).

[2] Klímová Chaloupková, J. (2013). Neformální péče v rodině: sociodemografické charakteristiky pečujících osob. Data a výzkum-SDA Info7(2), 107–123.

[3] Colombo et al (2011) Help Wanted? Providing and Paying for Long-Term Care .[on-line] OECD Health Policy

Studies, OECD Publishing, 2011. ISBN 978-92-64- 09775-9 (PDF) [citováno 2015-05-06] Dostupné z www: http://dx.doi.org/10.1787/9789264097759-en.

[4] Převzato z: Projekt MPSV „Podpora procesů v sociálních službách“, Aktivita 6, Studie proveditelnosti: výběr a zdůvodnění optimální varianty financování sociálních služeb v ČR (Deloitte 2015). Zdroj dat: Podpora procesu – Příspěvek na péči: analýza dostupných datových zdrojů a MPSV ČR – Informace o vyplacených dávkách; data za rok 2014 vycházejí ze Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí 2014 – údaj o počtu příjemců příspěvku na péči (průměrný měsíční počet vyplacených dávek; str. 140); propočet podílu příjemců PnP na celkové populaci vychází z počtu obyvatel ke 31. 12. 2014 podle údajů Českého statistického úřadu (zdroj zde: https://www.czso.cz/csu/czso/cri/pohyb-obyvatelstva-4-ctvrtleti-2014-jvieeamvff ).

[5] Zdroj: Informace o vyplacených dávkách v resortu MPSV v červenci 2015; dostupné zde: www.mpsv.cz.

[6] Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (§ 241, odstavec 2).

[7] Výstupy projektu FDV

[8] Kvantitativní data z roku 2012 v případě ČR ukazují, že většina pečujících osob v produktivním věku jsou ekonomicky aktivní a jsou nuceny skloubit péči o nemocné, stárnoucí či nemohoucí členy rodiny se zaměstnáním. (Klímová Chaloupková, J. (2013). Neformální péče v rodině: sociodemografické charakteristiky pečujících osob. Data a výzkum-SDA Info7(2), 107–123).

[9] Rychtaříková, J. (2006). Perspektiva seniorů v České republice a ve vybraných zemích EU. Demografie 48 (4): 252–256.

[10] Jeřábek, H. (2009). Rodinná péče o seniory jako „práce z lásky“: nové argumenty. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, Vol. 45, No. 2.

[11] V národním akčním plánu podporujícím pozitivní stárnutí pro období 2013 až 2017 je ve vztahu k pečujícím osobám formulován strategický cíl: „Zvýšit informovanost neformálních pečujících, kteří využívají svůj maximální potenciál jak ve svém zaměstnání, tak v rámci péče o své blízké“ a specifický cíl: „Vytvořit odpovídající podmínky pro pečující rodinné příslušníky a motivovat je k účasti na péči o své starší rodiče a nastavit systém vzdělávání, který podpoří pracovníky veřejné správy v tom, aby dokázali dát optimální podporu neformálním pečovatelům a navrhnout systém edukace pečovatelů.“

 

Zdroj: MPSV