Česko dalo na výcvik libyjské pobřežní stráže nejvíce ze zemí EU. Chce tím motivovat ostatní
Vláda dnes (24. července 2017) rozhodla o poskytnutí daru ve výši 24 milionů korun na činnost libyjské pobřežní a námořní stráže. V současné chvíli jde o nejvyšší schválený příspěvek členského státu EU na podporu této jednotky, která za podpory Evropské komise a členských zemí na území Libye řeší nelegální migraci.
Česká vláda tak pokračuje v naplňování své dlouhodobé priority v podobě koncepčního řešení migrační krize, kdy pomoc ČR míří přímo do postižených oblastí a zaměřuje se na řešení samotných příčin migračních toků.
Česko se dnes stalo v rámci EU největším přispěvatelem na fungování libyjské pobřežní a námořní stráže. Vláda poskytla 24 mil. Kč.
— Bohuslav Sobotka (@SlavekSobotka) 24. července 2017
„Libye je klíčem k řešení migrační krize. Je hlavní tranzitní zemí, pokud jde o současnou nelegální migraci z Afriky. Zvládnout situaci v Libyi znamená pomoci Itálii v nejpalčivějších problémech. Tato pomoc je v souladu s naší snahou řešit problémy tam, kde vznikají, a na hlavních migračních trasách v sousedství EU,“ uvedl předseda vlády Bohuslav Sobotka.
Česká vláda svým rozhodnutím výrazně navýšit podporu libyjské pobřežní a námořní stráže připoutala pozornost i dalších členských států. Na základě českého příspěvku nyní avizovaly zvýšení své pomoci také Estonsko a Rakousko, uvedl Úřad vlády v tiskovém prohlášení.
Libye nemá asociační dohodu s EU, a zůstává tak mimo většinu struktur Evropské politiky sousedství (EPS – European Neighbourhood Policy). Má pouze statut pozorovatele v Barcelonském procesu (Barcelona process) a Unii pro Středomoří (Union for the Mediterranean – UfM). Může však čerpat také prostředky z Nového evropského nástroje sousedství (European Neighbourhood Instrument – ENI) a regionálních programů ENI (regional programmes). Libye rovněž získala finanční prostředky z Evropského nástroje sousedství a partnerství (ENPI) v období 2007-2013. ENI je hlavním finančním nástrojem EU pro země sousedství během finančního období 2014-2020. Dalšími zdroji podpory jze straby EU jsou programy tematické pomoci – například o lidských právech nebo migraci.
Libye také získává prostředky z „Nouzového svěřenského fondu pro stabilitu a řešení hlavních příčin nelegální migrace a vysídlených osob v Africe“ (EU Emergency Trust Fund for stability and addressing root causes of irregular migration and displaced persons in Africa).
V roce 2011 v Libyi proběhla občanská válka mezi stoupenci Kaddáfího džamáhíríje a povstalci zastupovanými Národní přechodnou radou a podporovanými NATO. Válka skončila vítězstvím povstalců.
Informace o Libyi (2016)
- Populace – 6,29 mil.
- Sousední státy: Egypt, Súdán, Čad, Niger, Alžírsko a Tunisko
- Střední délka života – 76,5 let (muži: 74,7 let, ženy: 78.3 let (2016 odhad)
- Věkový medián: 28,5 let (muži: 28,6 let, ženy: 28,3 let (2016 odhad)
- Fertilita (úhrnná míra plodnosti -TFR) – 2,4 dětí na jednu ženu
- Populační přírůstek: 1,8 % (2016 odhad)
- Městské obyvatelstvo: 78,6 % (2015)
- Úhrnná míra plodnosti dospívajících (15-19 let) – 6 na 1 000 žen ve věku 15-19 let
- Dětská úmrtnost (pod 5 let) – 13 na 1 000 živě narozených
-
Gramotnost (% osob ve věku 15 a více, které umí číst a psát) – 91 % (muži 96,7 %, ženy 85,6%) (2015 odhad)
- Měna: libyjský dinár (LYD)
-
Obezita – míra prevalence dospělých: 31,9 % (2014)
-
Podvýživa dětí do 5 let: 5,6% (2007)
- V 7. století oblast dnešní Libye dobyli Arabové a v roce 1551 Osmanští Turci.
- Město Leptis Magna patřilo k významným obchodním centrům Římského impéria.
Ministerstvo vnitra v rámci svého rozpočtu na asistenci uprchlíkům pro rok 2016 vyčlenilo 150 milionů korun:
- V rámci Regionálního programu rozvoje a ochrany EU pro Africký roh (10 mil. Kč)
- Irák – Kawergosk (20 mil. Kč)
- Makedonie (20 mil. Kč)
- Rozvojová banka Rady Evropy (2,5 mil. Kč)
- Ukrajina – řešení problému vnitřně vysídlených osob (3,2 mil. Kč)
- Jordánsko (50 mil. Kč)
- Bulharsko (20 mil. Kč)
- Srbsko (14,3 mil. Kč)
Zdroj: Vláda.cz, Evropská komise, Světová banka, Central Intelligence Agency, Ministerstvo vnitra, Wikipedia.org
(foto: pixabay.com)