Počet stoletých se v Praze do roku 2050 zvýší třicetinásobně

Podle nejnovější demografické prognózy hl. m. Prahy se počet stoletých a starších osob do roku 2050 v Praze zvýší třicetinásobně. Oproti počtu 123 stoletých v roce 2013 by jich v roce 2050 mělo být více než tři a půl tisíce. Jen 15 procent z nich však bude starších 105 let. Konkrétně demografové z Přírodovědecké fakulty UK v Praze odhadli jejich počet na necelých 600 osob. Počet 85letých a starších by měl vzrůst více než 2,5krát na téměř 66 000 osob. Střední délka života se podle demografů zvýší u mužů o 7,1 roku ze současných 77,3 na 84,4 roku a u žen o 5,7 roku ze současných 82,1 roku na 87,8 roku. Odhad vývoje dlouhověkosti v delší časové perspektivě je však obtížnou otázkou. Záviset bude na zdraví a možnostech medicíny a zdravotnického systému. Potenciál dlouhověkosti může být i výrazně vyšší.

Nutnost investovat do zdraví a zdravého životního stylu

Růst postproduktivní populace s sebou nese, vedle flexibilního potenciálu pro trh práce (vzdělanější a aktivnější populace s více nebo méně formálním zapojením do lokální ekonomiky a komunity), hlavně růst „křehkých“ a dlouhověkých osob s potřebou podpory a asistence ve vlastním domácím prostředí prostřednictvím podpory svého okolí a spektra sociálních a zdravotních služeb. Nejlépe dobře provázaných a integrovaných. Lze s jistotou očekávat, že zájem o péči geriatra a služby schopné reagovat na růst a potřeby křehkých seniorů bude stále narůstat a poroste i počet osob, kteří o tyto seniory budou pečovat.

Potřebuje Praha metropolitní zdravotně-sociální systém?

Praha je a bude výrazně různorodější nejen věkově, ale také co se týče podílů cizinců. Ten se v Praze v minulých deseti letech zhruba zdvojnásobil z 6 na 13 procent. Zdravotní a sociální systém tak bude muset reagovat na nárůst migrantů a na bariéry, kterým migranti čelí v přístupu ke zdravotním a dalším službám. S migrační atraktivitou Prahy souvisí i její specifické postavení ve zdravotním systému. Kromě toho, že třetina všech cizinců žije v Praze, dojíždí denně podle ČSÚ do Prahy za prací z jiných krajů 168 tis. osob. Každý pátý pracující v Praze bydlí mimo hlavní město. Lidé zde přirozeně nejen pracují, ale užívají zdravotní a jiné služby. Na druhou stranu je Praha považovaná za centrum vysoce specializované zdravotní péče s nadprůměrným počtem zejména ambulantních služeb. Dostupnost zdravotních a dalších služeb se podílí na migrační atraktivitě Prahy a na nadprůměrné spotřebě zdravotních služeb, nadprůměrné vybavenosti a počtu zdravotnických pracovníků. Podle dat ÚZIS v roce 2012 v Praze připadalo na 10 tisíc obyvatel 57,5 ambulantního lékaře (přepočtené úvazky) oproti 31,8 v ČR, resp. 14,8 nemocničního lékaře oproti 10,2 v ČR. Praha proto potřebuje zdravotní péči a sociální služby koordinovat s jinými kraji. V oblasti dlouhodobé péče se jedná o vyrovnanou nabídku terénních a pobytových služeb a územní pokrytí spektrem podpůrných zdravotních a sociálních služeb umožňujících podporu života ve vlastním prostředí.

Nejen více age-friendly, ale i více child-friendly

Se stárnutím populace, dlouhověkostí a migrací souvisí i vývoj a prognóza plodnosti a potenciál přirozené reprodukce obyvatel. V Praze je podprůměrná plodnost (průměrný počet dětí na jednu ženu) a současně nadprůměrný věk rodiček. Průměrný věk matky při narození prvního dítěte v Praze se za posledních deset let zvýšil o více než tři roky. V roce 2012 byl průměrný věk ženy v době porodu 32 let. Průměrný věk matky při narození prvního dítěte byl 31 let, což je o tři roky vyšší hodnota než průměr pro ČR. Růstem průměrného věku matek se sice přibližujeme západnímu modelu demografické reprodukce, na rozdíl od západních zemí je však v České republice vyšší průměrný věk při narození dítěte doprovázen velmi nízkou plodností. Podle předpovědí demografů by však plodnost v Praze neměla ani v budoucnu výrazněji růst. Měla by se pohybovat v rozmezí 1,40 a 1,45 živě narozeného dítěte na jednu ženu. Plodnost ve vyšším věku by se měla zvyšovat. Průměrný věk matky při narození dítěte by měl dosáhnout zhruba 33 let.

Nejlepší způsob, jak předvídat budoucnost, je vytvořit ji. Bude tedy záviset na našich prioritách. Příklad Francie s průměrným počtem dvou dětí na jednu ženu ukazuje, že i v bohatých zemích lidé mohou nejen chtít, ale i mít děti, pokud jsou k tomu nastaveny dobré podmínky.

Autor: Petr Wija

Článek vyšel 23. září 2014 v Medical Tribune.