Česká republika 2030: Lidé a společnost

Vláda na svém jednání 19. dubna 2017 schválila Strategický rámec Česká republika 2030. Strategie staví udržitelný rozvoj na kvalitě života a její průřezové podpoře. Text ve formě vize formuluje požadavky na budoucí stav, včetně nástrojů, jak ke stanoveným cílům dospět. Strategie zahrnuje šest kapitol: 1) Lidé a společnost, 2) Hospodářský model, 3) Odolné ekosystémy, 4) Obce a regiony, 5) Globální rozvoj, 6) Dobré vládnutí.  Kapitola “Lidé a společnost” obsahuje šest částí: Rodina a komunita, Práce, Nerovnosti, Vzdělávání, Zdraví a Kultura.

Konkrétní opatření budou formulována v implementačním dokumentu, který by měl být přijat ještě v roce 2017. Každé dva roky bude předkládána zpráva o plnění strategie. Neziskové organizace, firmy, experti a další by měli předkládat stínovou zprávu. Jejich porovnání bude základem další diskuse.

Dokument vznikal téměř dva roky a na jeho přípravě se podílela řada expertů z akademické, soukromé i neziskové oblasti. Na vzniku strategie se podílel mimo jiné také Výbor pro udržitelné municipality, který je jedním z devíti tematických výborů Rady vlády pro udržitelný rozvoj. Výboru předsedá Národní síť Zdravých měst, Svaz měst a obcí a Ministerstvo pro místní rozvoj.

Kvalita života by se měla stát hlavním ukazatelem rozvoje

Strategický rámec propojuje dva zásadní koncepty: udržitelný rozvoj a kvalitu života. Kvalita života by se měla stát hlavním ukazatelem rozvoje. Klasické ekonomické ukazatele totiž nejsou schopné vystihnout důležité aspekty života, jako je zdravotní stav, rovnováha mezi zaměstnáním a rodinným životem, vzdělávání, kvalita životního prostředí či osobní bezpečí. Strategický rámec má zároveň sloužit jako vodítko pro rozvoj regionů a obcí.

Co je to vlastně ten „udržitelný rozvoj“ a k čemu mít Strategický rámec Česká republika 2030? Více ve videu. #udrzitelnyrozvoj #cr2030 pic.twitter.com/jYLYh00Dox

— Udržitelný rozvoj (@udrzitelne) 20. dubna 2017

Kapitola Lidé a společnost: Rodina a komunita, Práce, Nerovnosti, Vzdělávání, Zdraví a Kultura.

Rodina a komunita

Rodiny mají nezastupitelnou roli pro rozvoj každého člověka a současně jsou důležitým pilířem sociální soudržnosti a inkluze. Rodinná politika je také investicí do „lidského kapitálu“. Vzhledem k tomu je dosud podpora rodin nedostatečná, což se také podílí na nízké porodnosti. Stát by měl proto vytvořit takové podmínky, ve kterých mohou lidé naplňovat své představy o počtu dětí, aniž by byli kvůli rodičovství potenciálně ohroženi chudobou. To se v současnosti týká zejména neúplných rodin a rodin se třemi a více dětmi. Nicméně i pokles životní úrovně ve srovnání s bezdětnými rodinami není dostatečně kompenzován. Stát by proto měl zohlednit náklady na zvyšující se náklady na péči o děti a hodnotu ekonomické ztráty spojené s výchovou dětí a péčí o členy rodiny. Stát by měl současně podporovat rodiny při řešení obtížných životních situací.

Cíl: Společenské klima je vůči rodinám všestranně příznivé, bariéry a společenské tlaky jsou minimalizovány. Rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany a jsou společensky vysoce oceňovány.

Klíčová pro rodiny je možnost na základě vlastního rozhodnutí sladit péči o děti se zaměstnáním. Stát by měl pomáhat rodinám veřejnými službami, programy na podporu bydlení nebo dostupnou předškolní a ranou školní péčí o děti. Zásadně důležité je zvýšení nabídky částečných úvazků, flexibilní pracovní doby nebo možnosti práce z domova za stejných podmínek jako při běžném pracovním zařazení. Lidé navíc budou stále častěji pečovat souběžně nejen o děti, ale i o své starší členy rodiny, rodiče, prarodiče a další členy rodiny.

Zvláštní pozornost by měla být věnována rodinám ve specifické situaci: neúplným rodinám, rodinám pečujícím o osobu se zdravotním postižením, rodinám se třemi a více dětmi a dalším rodinám se specifickými potřebami. Členové těchto rodin by měly mít rovný přístup ke vzdělávání, uplatnění na trhu práce a ve společnosti a měli by tak být chráněni před rizikem sociálního vyloučení. Tyto rodiny jsou nejvíce ohroženy relativní i absolutní chudobou, což musí odrážet specifické nástroje pro zlepšení jejich situace. Stát  může například neúplným rodinám pomoci rychleji získat přístup k výživnému atd.

Podpora komunit

Vedle rodin chce stát podporovat rozvoj místních komunit. Pro jejich dobré fungování je nezbytná kvalitní dopravní infrastruktura, ale i zdravotní, sociální a vzdělávací služby. Státní správa a samospráva by měla vytvářet takové podmínky, aby lokální družstva, firmy nebo neziskové organizace mohly udržitelně provozovat vodohospodářství, vyrábět a distribuovat energie a zpracovávat odpady.

Práce

Práce nenabízí jen možnost obživy, je také základním prvkem identity a socializace. Zásadní je, aby práce nepoškozovala zdraví a byla umožněna vyváženost mezi pracovním a soukromým (rodinným) životem. Postupující digitalizace a robotizace nabízejí možnost flexibilních úvazků a práci z domova. Rubem těchto inovací je zánik pracovních míst, zejména ve výrobě, ale také pocit ztráty kontroly a odcizení při práci ve virtuálním prostředí a přetížení pracovníků kvůli jejich dostupnosti prostřednictvím komunikačních technologií a kvůli rostoucím možnostem monitorování výkonu. Stárnutí populace sebou nese nejen úbytek lidí v produktivním věku, ale také zvýšení počtu zaměstnanců ve zdravotnictví, sociálních službách a dlouhodobé péči.

Práce bez prekarizace

Zásadním tématem se stává tzv. prekarizace, nedobrovolná flexibilita a nejistota práce s nejasným pracovním poměrem, chybějícím přístupem k sociálnímu pojištění a dalším benefitům, nízkou mzdou a překážkami v ochraně zaměstnance. Stát by proto měl účinně chránit zaměstnance a ne jeho konkrétní pracovní místo. Díky inovacím bude docházet k rychlé proměně práce, zániku některých profesí a vzniku nových. Klíčové je proto vzdělání, které umožní větší profesní mobilitu, stejně jako poradenství sloužící k orientaci v měnícím se světě práce.

Inovace také mění možnosti získání práce nebo přivýdělku, jako například při pronajímání ubytování přes internet nebo využívání vlastního auta jako dočasné taxislužby. Ekonomika platforem (také ekonomika sdílení – sharing economy, collaborative economy) zprostředkovávajících práci (on-demand economy, gig-economy) stírá hranice mezi poskytovateli služeb a spotřebiteli.

I nové druhy zaměstnání by se měly stát součástí formální ekonomiky, kde platí dodržování pracovního práva a principy důstojné práce. Stát považuje činnost v rámci ekonomických platforem za zaměstnání, pokud je placená, vykonávaná v podřízeném vztahu a její náplň je pracovní povahy.

Cíl: Technologický a sociální rozvoj rozšiřují přístup k důstojné práci.

Robotizace a digitalizace

Robotizace a digitalizace dříve či později vyústí ve společnost, ve které většinu práce budou vykonávat programy a stroje. Zaměstnání v dnešní podobě si udrží jen málo lidí. Důležitými tématy se stane zkrácení pracovní doby, případně, zda za práci považovat činnosti prospěšné pro společnost, které nejsou dnes ohodnoceny.

Trh práce se může proměnit na polarizované segmenty vysoko a nízko kvalifikované práce. Na to by měl stát reagovat v daňové a sociální politice. Důsledkem může být růst tzv. pracujících chudých a celkových nerovností ve společnosti. Stát by proto měl posilovat zejména pozitivní stránky digitalizace, jako jsou nové pracovní příležitosti a růst volného času a omezovat její negativní dopady.

Integrující společnost

Poptávku po špičkových pracovních místech mohou naplnit domácí odborníci a odbornice, kteří se vrací ze zahraničí. Na trh práce by se měli vrátit i senioři, lépe by práci měly získat matky malých dětí, mladí lidé a osoby se zdravotním postižením. Imigrační politika by měla napomáhat příchodu vzdělaných a kvalifikovaných pracovníků, což by mělo zvýšit ekonomický výkon a finančně posílit veřejné rozpočty.

K tomu musí Česko připravit vhodné prostředí pro integraci, to znamená posílit toleranci a vstřícné postoje většinové společnosti vůči cizincům a cizinkám, pracovat na kvalitní propagaci své země v zahraničí a dobrého jména z pohledu zahraničních talentů. Stát by měl také zajistit rovný přístup cizinců a jejich rodin ke vzdělání a veřejné zdravotní péči. Současně je potřeba zjednodušit systém uznávání vzdělání z ciziny a podporovat výuku českého jazyka pro cizince.

Nerovnosti

Nerovnosti se týkají jednak přístupu k veřejným službám garantovaným státem, a jednak k různým skupinám společnosti. Nerovnosti nepřinášejí nic dobrého, naopak v jejich důsledku se snižuje ekonomický růst i kvalita života všech obyvatel.

Stát by měl proto zajistit dostatečně hustou síť veřejných služeb na území České republiky. Rozvoji periferních území může napomoci podpora lokální ekonomiky, dostupná kvalitní zdravotní péče, zkvalitnění veřejné dopravní obslužnosti, vyšší pokrytí vysokorychlostním internetem, energetické soběstačnosti postavené na obnovitelných zdrojích energie, environmentálně šetrného (mj. ekologického) zemědělství a také turistiky.

Cíl: Strukturální nerovnosti ve společnosti jsou nízké.

Bez diskriminace

Diskriminace znemožňuje optimální využití lidského potenciálu, čímž přináší ekonomické ztráty, a je tedy nejen hodnotovým, ale i ekonomickým a celospolečenským problémem. Česká republika ji proto bude dlouhodobě a systematicky eliminovat, mj. svou aktivitou v navrhování efektivních legislativních opatření, která budou daný jev potírat, a také formou cílené podpory ohrožených skupin.

Zvrácení negativních trendů ve vývoji situace Romů v ČR bude zajištěno rovným přístupem k inkluzivnímu vzdělání, a to již od předškolního věku, nediskriminačním prostředím v oblasti zaměstnanosti, bydlení a zdraví.  V sociální oblasti je důležité věnovat se také prevenci vyloučení a podporovat komunitní přístupy. V procesu integrace nabývá na významu otázka, zda je možné, aby se jedinec nebo skupina integrovali do společnosti, kterou obecně nejsou přijímáni a postoje vůči nim jsou podle průzkumů veřejného mínění převážně negativní a odsuzující. Klíčové je proto, a to i v přístupu k dalším národnostním menšinám, vytvářet prostor pro vzájemný dialog a toleranci, která podpoří odstranění rozdílů mezi podstatnou částí minority a většinovou populací.

V otázce bezdomovectví je pak nutné doplnit existující veřejné služby o funkční systém sociálního bydlení, který zajistí ohroženým osobám důstojné podmínky pro bydlení a zabrání dalšímu propadu do chudoby a prohlubování nepříznivé sociální situace a jejich dopadů.

Genderová rovnost

Aktuálním tématem je nízká zaměstnanost žen s malými dětmi do 15 let věku a nerovnost mužů a žen v pracovních a dalších příjmech a v důchodech. Je proto důležité přijmout opatření ke zvýšení nízkého zastoupení žen v politice a v rozhodovacích pozicích. Důrazně je současně třeba potírat násilí na ženách a také přímou diskriminaci na základě pohlaví. Tu výrazně častěji zažívají ženy než muži.

Vzdělávání

Současný svět se velmi významně proměňuje. S tím, jak přibývá inovací i zcela nových pracovních příležitostí, mění se také nároky na znalosti a dovednosti. Vzdělávání by proto v současnosti mělo mít širší záběr a podporovat kritické myšlení, schopnost orientovat se ve změnách a zvládat je.

Vzdělávací systém by měl proto rozvíjet kognitivní schopnosti a praktické kompetence umožňující zvládat nároky života, poskytovat všeobecné vzdělání a rozvíjet dovednosti, jak se znalostmi pracovat (etiku, logiku, systémové a kritické myšlení). Zásadní je ovládání cizích jazyků. Tato schopnost je nejen nástrojem pracovní mobility, ale i součástí všeobecného vzdělání a praktických dovedností, které jsou předpokladem orientace v globalizovaném světě. Obdobně důležité je osvojení evropských kulturních hodnot.

Cíl: Vzdělávání rozvíjí individuální potenciál jedinců a jejich schopnost zvládat i ovlivňovat změny a podporuje soudržnou společnost orientovanou na udržitelný rozvoj.

Taková proměna vzdělávacího systému se neobejde bez kvalitních učitelů a lektorů. Pro učitele veřejného vzdělávacího systému je nutné získat dostatečné financování, významné jsou však i systémové změny ve vzdělávání vzdělavatelů.

Vzdělávací instituce by proto měly být otevřené spolupráci jak zapojením různých forem vzdělávání a různých vzdělávacích institucí, tak spolupráci s rodiči a jejich zapojení do vzdělávání dětí. Rozšiřovat je proto nutné rozmanitost aktivních a participativních vzdělávacích postupů a metod, a to s ohledem na budoucí zapojení jedince do společnosti. Jde zejména o konstruktivistické pojetí výuky, systémové myšlení a pěstování schopnosti adaptace na změnu včetně odolnosti (resilience).

Důležitým tématem je také vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Měly by být provedeny revize obsahu kurikulárních dokumentů. Důležité místo v nich zaujme aktivní občanský, profesní i osobní život – zvládání a ovlivňování změn a porozumění vzájemné propojenosti společenských a přírodních, lokálních a globálních, minulých a budoucích procesů a aktivizující participativní metody zaměřené na vlastní iniciativu žáků.

Rozvoj kompetencí

Vzdělávání nemá sloužit jen pro přípravu pracovní síly pro aktuální potřeby zaměstnavatelů, naopak, jeho cílem je rozvoj kompetencí pro aktivní občanský, profesní i osobní život. Důležitým aspektem vzdělávání je propojování různých oborů a oblastí lidské činnosti. Naopak je žádoucí snížit objem osvojovaných faktů, které brání kreativitě a hlubšímu poznání vyučovaného tématu. Jedině tak je možné nastartovat cestu k udržitelnému rozvoji.
Vzdělávací systém dnes dělí děti v útlém věku na talentované a netalentované a směřuje je do různých typů škol, protože nedokáže rozvíjet různé předpoklady žáků. Tím omezuje životní šance dětí a ochuzuje také společnost, ve které žijí. Mezi různými vzdělávacími cestami proto musí existovat vzájemná prostupnost. Stát musí zajistit, aby vzdělávací systém i nadále plnil svou socializační funkci podporující soudržnost společnosti a takové podmínky, v rámci kterých má každý žák či žákyně možnost začlenit se a vzdělávat se v hlavním vzdělávacím proudu. Škola je vedle rodiny jediným místem socializace, které bude do budoucna zaručovat sociální soudržnost.

Vysoké školy a výzkum

Vysoké školy by měly nadále rozvíjet své základní funkce: být nezávislými centry vzniku nových poznatků a inovací, které přinášejí prospěch celé společnosti ve formě nového vědění, produktů či služeb. Měla by být centry vzdělanosti, která předávají vědění dalším lidem, institucemi připravujícími kvalifikované odborníky pro svět práce. A nakonec být místem, kde se rozvíjí aktivní občanství. Vysoké školství by mělo zůstat dostupné všem bez ohledu na jejich sociální a ekonomické postavení a být veřejným statkem a veřejnou odpovědností včetně odpovídající úrovně financování.

Změny, kterým budeme v budoucnu čelit, nezvládneme bez vědy, stejně jako se bez ní neobejdou vysoké školy. Aby byly výzkumné aktivity celospolečensky přínosné, je potřeba zachovat významnou roli základního výzkumu, který je klíčový kromě jiného také pro kvalitní aplikovaný výzkum a vývoj. Výzkum není možné jednoduše podřídit trhu a náklady na základní výzkum nelze vnímat jako neefektivně vynaložené. Aplikovaný výzkum a inovace jsou samozřejmě zásadní, nemohou se však podporovat na úkor svobody bádání. Proto je potřeba adekvátní financování jak základního, tak i aplikovaného výzkumu, stejně jako podpora spolupráce vědeckých center, univerzit, ústavů aplikovaného výzkumu a firem.

Vzdělávání na celý život

Vzděláváním bude nutné procházet celý život, nicméně lidé si budou volit různé cesty a formy výuky, zejména distančních forem a využití internetu. Pro plnění vzdělávacích potřeb společnosti budou významná nezávislá média veřejné služby, zvláštní programy vzdělávání, které by se měly zaměřit na seniory, žádoucí je také pravidelné vzdělávání osob pracujících se sociálně vyloučenými osobami s cílem prevence prohlubování sociálního vyloučení a možné diskriminace.

Zdraví

Sociální nerovnosti mají vliv na zdraví a životní pohodu občanů. Životní úroveň, její pokles, nejrůznější životní zvraty, to všechno zvyšuje zranitelnost člověka a odráží se na jeho zdraví. Nepříznivé okolnosti vyvolávají stres, který prohlubuje rizikové chování jako je alkoholismus, drogová závislost, kouření, nepravidelná strava, nedostatek pohybu a psychická labilita. Sociální faktory ovlivňují zdravotní stav člověka více, než se na první pohled zdá.

Pro omezení dopadů sociálních rozdílů na zdravotní stav obyvatel je zásadní, aby zdravotní péče byla dobře dostupná na celém území České republiky. Oslabování tohoto systému dopadá nejen na zdraví občanů, ale i na celkové výdaje na zdravotnictví a ekonomiku vůbec. Stát by měl mít proto zájem na stabilizaci zdravotnického personálu a vyrovnání lokálních nedostatků ohledně jejich specializace. Zdroje určené pro zdravotnictví by měly postupně dosáhnout úrovně průměru vyspělých států.

Cíl: Zdraví všech skupin obyvatel se zlepšuje.

Celoživotní prevence

Zdravotní politika České republiky by měla podporovat dlouhodobý a systematický přístup k ochraně a podpoře zdraví, což je vlastně celoživotní prevence. Zdravotnictví nesmí být pouze záchytnou sítí pro již nemocné lidi. Naopak, jeho cílem by mělo být snižování nemocnosti. Lidé by měli mnohem více využívat preventivní prohlídky. Vláda proto počítá s vybudováním sítě center podpory zdraví a primární prevence nemocí, které budou financovány ze státního rozpočtu, všeobecného zdravotního pojištění a dalších zdrojů.

Zdravý životní styl

Pro kvalitu života je důležité nejen odbourávání špatných osobních návyků jako např. kouření, ale také dostupnost kvalitních potravin, vody, práce ve zdravém prostředí, a to pro všechny věkové skupiny. Stát by měl podporovat udržitelnou práci a zdravé stárnutí hned od začátku profesní dráhy, což souvisí také se zdravotní gramotností občanů. Zdravotně gramotný občan se dobře orientuje v komplexním systému zdravotních a sociálních služeb, má znalosti a dovednosti, díky kterým se správně rozhoduje ve prospěch vlastního zdraví i zdraví svého okolí.

Reakce na rizika

Zdravotnictví by mělo být schopno reagovat na jakékoliv rizikové trendy. V současnosti jsou to například nová infekční onemocnění, nárůst rezistence vůči antibiotikům, zvyšování počtu duševních onemocnění apod. Díky novým technologiím se může zlepšit dostupnost zdravotnických dat a statistiky, včetně indikátorů zdravotního stavu, a to nejen na národní či místní úrovni, ale i v mezinárodním srovnání. Péče o zdraví přesahuje resort zdravotnictví a vyžaduje zapojení institucí na všech úrovních veřejné správy, neziskového i soukromého sektoru, vědeckých a vzdělávacích instituci, komunit i občanů samotných.

Kultura

Význam kultury v moderním světě roste, protože se stává klíčovou součástí tvorby a udržování identity. Jejímu šíření by měla pomáhat kulturní a mediální politika.

Klíčovou složkou identity je soudržnost společnosti a jejího udržitelného rozvoje. Kultura a umění hrají zásadní úlohu při posilování společenské odolnosti vůči protidemokratickým silám. Zvlášť důležitá je mediální politika, v níž hrají nenahraditelnou roli nezávislá média veřejné služby. Také kultura národnostních menšin si zaslouží zvláštní podporu.

Znalost vlastní kultury, spolu s respektem ke kulturní rozmanitosti jiných zemí nebo menšin, umožňuje chránit společnost před negativními jevy, jako je xenofobie či šíření konzumního vztahu ke světu včetně jeho negativních důsledků pro životní prostředí.

Kulturní politika

Stát podporuje rozvoj znalostí kultury a snižování nerovností v dostupnosti kultury, například pomocí internetu. Kultura přispívá ke zvýšení kvality života – přetváří města a obce na příjemná místa k žití, práci a k cestování, stimuluje vzdělávání a přispívá k osobnímu rozvoji. Pro její rozvoj je nezbytné zajistit veřejné zdroje především za účelem metodické i finanční podpory a důstojného ohodnocení zaměstnanců veřejných, soukromých i neziskových institucí v sektoru kultury.

Cíl: Vyšší veřejné investice podporují klíčové funkce kultury a rovný přístup ke kultuře a kreativitě.

Cílem kulturní politiky by proto měla být podpora těch součástí kultury, které nemohou být úspěšné komerčně. Umění je generátorem inovací a představuje také významného tvůrce pracovních míst. Obnova kulturního dědictví a podpora umění tvoří trvalý základ zaměstnanosti a příležitostí pro malé a střední firmy. Zároveň vytváří prostor k uchování ojedinělých postupů a technologií. Kulturní a kreativní odvětví jsou zdrojem inovací a přispívají také k rozvoji ostatních hospodářských odvětví. Úkolem státu je proto zohlednit nové rostoucí obory z oblasti digitální ekonomiky a kulturního a kreativního průmyslu.

Zpřístupňování kulturních a uměleckých hodnot musí mít ve veřejné oblasti přednost před ziskem. Vzhledem k historickému vývoji je velká část kulturních institucí veřejným majetkem, proto je žádoucí poskytování kulturních hodnot bezplatně.

Kulturní politiky by se měly soustředit na prostředí, kde bude spolupráce státu a samospráv se soukromým sektorem oboustranně výhodná. Jde především o systémové nastavení principů veřejné soutěže. Samospráva musí být schopná propojovat státní kulturní politiku s místními podmínkami tak, aby se prostředky i pozornost rozdělovaly ve prospěch kvalitní kulturní produkce na lokální úrovni.

Kulturní dědictví

Zvláštní pozornost je třeba nadále věnovat kulturnímu dědictví (památkám a uměleckým sbírkám), které má nesporný ekonomický dopad v místě. Cestovní ruch obecně zvyšuje povědomí o dané zemi a na jedinečné kulturní identitě je možné stavět udržitelný kulturní cestovní ruch. Specifickou hodnotou je kulturní krajina. Její ochranu je třeba uvést zodpovědně do souladu s požadavky na přizpůsobení se změnám klimatu.

Více o strategickém rámci Česká republika 2030 najdete na webu www.cr2030.cz.

Zdroj: Česká republika 2030 (www.cr2030.cz)

Pozn.: Redakčně upraveno a zkráceno.