OECD: Důchodové reformy zpomalily

Podle OECD od roku 2015 tempo důchodových reforem v zemích OECD zpomalilo. Kanada, Česká republika, Finsko, Řecko a Polsko podle nové přehledové publikace OECD Pensions at glance 2017 (“Důchody v kostce”), která se zaměřuje na hloubkovou analýzu flexibilních důchodových politik, přijaly důležité kroky, z nichž některé ruší předchozí reformy. Lze to přičítat mimo jiné zlepšení veřejných financí, které podle OECD snížilo tlak na reformy důchodových systémů.

Zhruba třetina zemí OECD přijala změny na straně příjmů a třetina na straně výdajů. Snížily tak výši důchodů pro všechny nebo pro některé příjemce. Důchodový věk by se měl na základě přijatých opatření zvýšit přibližně v polovině zemí OECD. Do roku 2060 by měl v OECD dosáhnout v průměru 66 let. To znamená, že délka života v důchodu v poměru k pracovnímu životu by se prodloužila. 

Ve třech zemích OECD by se měl důchodový věk zvýšit nad 68 let: v Dánsku, Itálii a Nizozemsku. Naopak ve Francii, Řecku nebo Slovinsku by měl důchodový věk zůstat do 65 let. Rozdílný důchodový věk pro ženy a muže bude podle současného stavu reforem zachován pouze v Izraeli, Polsku a Švýcarsku. V Polsku a Izraeli by měl přitom tento rozdíl činit 5 let, v Británii a Turecku 2 roky. V Česku méně než rok.

Zaměstnanost starších pracovníků vzrostla za posledních 16 let výrazně, nejvíce v Německu

Zaměstnanost starších pracovníků / pracovnic (55-64 let) se od roku 2000 významně zvýšila. Nejvíce v Německu, kde vzrostla o 31 procentních bodů na necelých 69 % v roce 2016. V Česku o 22 procentních bodů na 58,5 %, což byl osmý nejvyšší nárůst ze sledovaných zemí. V některých zemích jako je Turecko nebo Řecko zaměstnanost starších osob za uplynulých 16 let dokonce mírně poklesla.

Důvod k obavám o finanční udržitelnost důchodových systémů trvá

Obavy o finanční udržitelnost a přiměřenost důchodového zabezpečení podle OECD zůstávají vzhledem k předpokládanému zrychlení stárnutí populace, vyšší nerovnosti v pracovním životě a měnícímu se charakteru práce. Dosavadní reformy zaměřené na finanční udržitelnost v mnoha zemích vedly ke snížení důchodů. Čistá náhradový poměr ze systémů povinného důchodového pojištění pro osoby s plným pracovním úvazkem v zemích OECD je nyní v průměru 63 %, pohybuje se od  29 % ve Spojeném království po 102% v Turecku.

Flexibilní odchod do důchodu? Zatím teorie. Práci s důchodem kombinuje zhruba pouze každý desátý šedesátník

Flexibilní odchod do důchodu znamená možnost čerpat důchod – úplný nebo částečná – a současně pokračovat v placené práci, často na snížený pracovní úvazek, respektive možnost zvolit si, kdy chci odejít do důchodu. Delší život a rostoucí různorodost pracovních kariér a touha po větší autonomii vyvolávají poptávku po možnosti odejít do důchodu podle vlastního uvážení. Mnoho pracovníků větší flexibilitu při odchodu do důchodu požaduje, avšak tato praxe je poměrně málo dostupná. V Evropě přibližně 10 % osob ve věku 60-64 let nebo 65-69 kombinuje práci a starobní důchod. Přibližně polovina pracovníků starších 65 let v zemích OECD pak pracuje na částečný úvazek. Tento podíl se za posledních 15 let příliš nezměnil.

Zaměstnanost starších pracovníků (55-64 let) v roce 2000 a 2016 (%)

Zdroj: Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj

(foto: pixabay.com)