Děti jsou neviditelnými obětmi domácího násilí. Ve sněmovně o problému diskutovali politici, zástupci krajů a ministerstev

S násilím se ve své rodině v Česku setkává každé desáté dítě, tedy dvě až tři ve školní třídě. Závažnou formou domácího násilí podle statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí trpí okolo 2500 dětí ročně. Jejich vývoj bývá touto zkušeností negativně ovlivněn, mnohdy po zbytek života. V současné době ale na včasnou specializovanou pomoc dosáhne velmi malá část těchto dětí a ani pro všechny nejzávažnější případy neexistuje adekvátní forma pomoci. Často trvá měsíce až léta, než se jim dostane odborné pomoci. Jednou z hlavních příčin nedostupnosti služby je nedostatečné a nesystémové financování. Na tento závažný problém upozornil seminář, který 19. června v Poslanecké sněmovně uspořádal Institut pro křesťansko-demokratickou politiku a Konrad-Adenauer-Stiftung pod záštitou poslankyně Pavly Golasowské (KDÚ-ČSL) za účasti zástupců odpovědných ministerstev, krajů a médií.

Na semináři vystoupila i ředitelka Centra Locika Petra Wünschová, ředitelka Spondea Brno Jana Levová, psycholožka Alexandra Machková a Martina Vojtíšková z Asociace pracovníků intervenčních center.

“Následky násilí v rodinách na děti jsou hluboké a dlouhodobé, přitom nemáme systém, který by jim zajistil pomoc. Zjednodušeně – když si dítě zlomí ruku, je jasně dané, kdo mu poskytne pomoc a kdo ji zaplatí. Pokud je ovšem traumatizované závažným násilím, nikde není řečeno, že má dítě na pomoc nárok, a už vůbec není jasné, z jakého zdroje by se měla tato služba platit.”, uvedla Petra Wünschová, ředitelka Centra Locika, které v Praze již pátým rokem pomáhá traumatizovaným dětem a odborně zaštítilo dnešní setkání.

Podle dlouholeté praxe Centra se násilí v rodině dá zastavit s podmínkou, že soustředěná terapeutická práce a podpora bude směřovat nejen k oběti násilí, ale i k jeho původci, svědkům, tedy k celé rodině. Odborná a včasná pomoc může přitom zabránit mnoha problémům v budoucnosti. Děti se musí vyrovnat s velkou úzkostí, strachem, pocity bezmoci, viny a ztráty bezpečí. Tyto problémy u nich pak často ústí do zdravotních problémů, problémů se zvládáním emocí, mají potíže s vrstevníky i s dospělými autoritami, jsou více ohroženy depresí, zneužíváním návykových látek, častěji se pokouší o sebevraždu a častěji také opakují vzorec násilného chování v budoucích vztazích.

Centrum Locika má připravený koncept sociální franšízy, jak služby pro tyto děti rozšířit do krajů. “Pilotně ho testujeme společně s Nadací Terezy Maxové dětem a developerskou společností CTP. Do roka tak bude program Dětství bez násilí rozšířen do třech krajů – Ústeckého, Moravskoslezského a Plzeňského.”, doplnila Wünschová. Díky tomu bude pomoc pro rodiny zasažené domácím násilím dostupná nejen v Praze a Středočeském kraji, jak tomu bylo dosud. I pro tyto organizace však bude klíčové službu udržet a na to potřebují nastavení pravidel systémového financování. Podle odhadů Centra LOCIKA by stačilo 80 milionů korun ročně na zajištění specializovaných služeb v každém kraji České republiky. Náklady na roční služby pro jedno dítě jsou zhruba 30 000 Kč. Investice do rozvoje těchto služeb by se určitě vyplatila. Peníze, které vydá stát na děti v dětských domovech a náhradních rodinách, na zdravotní a sociální služby pro členy rozvrácených rodin, jsou totiž násobně vyšší. Státem podporovaná služba s úspěchem funguje u našich sousedů na Slovensku a v Rakousku.

“Loni v důsledku násilí v rodinách zemřelo šest dětí. Nedávná situace kolem pandemie Covid 19 ukázala, jak je důležité, aby toto téma bylo systémově ošetřené, aby se nestalo, že rodiny, ve kterých dochází k násilí, zůstanou bez pomoci. Jsme velmi rádi, že paní poslankyně Golasowská dnešní setkání uspořádala, věříme, že přispěje k tomu, aby toto téma nezapadlo”, uzavřela Wünschová.

Příběhy z Centra Locika, které jsou založeny na skutečných událostech si můžete přečíst zde.

Zdroj: Institut pro křesťansko-demokratickou politiku