Tematická zpráva: Vzdělávání dětí a žáků se sluchovým postižením

Share

Česká školní inspekce ČR v listopadu 2017 zveřejnila tematickou zprávu “Vzdělávání dětí a žáků se sluchovým postižením” (viz Shrnutí hlavních zjištění). Cílem této zprávy je podat informaci o podmínkách vzdělávání sluchově postižených dětí a žáků, o průběhu jejich vzdělávání a podpoře, která jim je během vzdělávání poskytována. Průběh vzdělávání dětí a žáků se sluchovým postižením hodnotila Česká školní inspekce přímo v hodinách (způsoby komunikace ve třídách, zapojení dětí a žáků se sluchovým postižením do vzdělávání, získávání a udržení jejich pozornosti, využití podpůrných opatření, organizaci a průběh vzdělávání, komunikace a atmosféra ve třídě apod.).

Ze zjištění České školní inspekce vyplývá, že v zařazování dětí se sluchovým postižením a žáků se sluchovým postižením do škol v ČR je patrná významná disproporce. Zatímco děti se sluchovým postižením jsou vzdělávány v běžných třídách mateřských škol častěji než ostatní děti se se speciálními vzdělávacími potřebami, sluchově postižení žáci základních škol jsou výrazně častěji vzděláváni ve školách zřízených dle § 16 odst. 9 školského zákona. Většina škol zřízených dle § 16 odst. 9 školského zákona, ve kterých jsou vzdělávány tyto děti a žáci, je však podle zřizovací listiny vytvořena pro děti a žáky s jiným než sluchovým postižením.

Pedagogové většiny škol reflektují specifické potřeby sluchově postižených dětí a žáků při jejich vzdělávání a volí vhodně metody, organizační formy a další aspekty vzdělávacího procesu, český znakový jazyk je však využíván v menší než adekvátní míře, a to jak z důvodu nedostatku kvalifikovaných odborníků (např. tlumočníků), tak i proto, že významná část dětí a žáků se sluchovým postižením dokáže komunikovat jinými komunikačními prostředky.

Většina škol zřízených dle § 16 odst. 9 školského zákona realizuje nějakou formu podpory pro rodiny dětí a žáků se sluchovým postižením. Téměř všechny školy informují rodiče o vzdělávání dítěte/žáka a snaží se ve spolupráci s nimi dosahovat co nejlepších výsledků. Významný podíl škol pořádá setkávání „slyšících“ rodin s dítětem se sluchovým postižením a „neslyšících“ rodin, organizuje vzdělávací besedy a podobné akce pro rodiče.

Ze zjištění České školní inspekce rovněž vyplývá, že školy zřízené dle § 16 odst. 9 školského zákona, které vzdělávají děti a žáky se sluchovým postižením, dostatečně nesdílejí své zkušenosti, což brání vzájemnému inspirování a implementaci pozitivních příkladů z praxe jiných škol. Ředitelé by proto uvítali větší podporu vzájemného sdílení zkušeností, například v oblasti výuky jazyků (v takových aktivitách jim však nic nebrání, případně může tyto aktivity organizovat MŠMT, které řadu těchto škol zřizuje a metodicky vede, případně další zřizovatelé).

Vybraná pozitivní zjištění

  • Interakce a komunikace mezi pedagogem a dětmi resp. žáky se sluchovým postižením v navštívených třídách byla většinou přirozená, plynulá a funkční.
  • Školy ve vysoké míře využívají vhodné kompenzační pomůcky.
  • Navštívené mateřské a základní školy zřízené podle § 16 odst. 9 školského zákona, které vzdělávají děti a žáky se sluchovým postižením, byly hodnoceny Českou školní inspekcí v oblasti vzdělávání a výuky dětí/žáků významně lépe než běžné mateřské a základní školy navštívené Českou školní inspekcí v průběhu školního roku 2016/2017. Nejvýraznější kvalitativní rozdíl byl zjištěn v systematickém sledování vzdělávacího pokroku každého dítěte a žáka a v zohledňování jejich individuálních potřeb při vzdělávacím procesu.
  • Celkové výsledky žáků se sluchovým postižením dosažené ve výběrovém zjišťování České školní inspekce (2015) jsou srovnatelné s výsledky ostatních žáků.

Vybraná negativní zjištění

  • Nedostatečná znalost znakového jazyka u učitelů a nedostatek kvalifikovaných tlumočníků do českého znakového jazyka a vyplývající nižší míra využívání tohoto základního komunikačního prostředku.
  • Nedostatek vhodných materiálů pro výuku českého jazyka i pro výuku nejazykových předmětů u sluchově postižených žáků, kteří preferují český znakový jazyk.
  • Přetrvávající zapojování dětí a žáků se sluchovým postižením do výuky způsoby, které nezohledňují jejich postižení (uspořádání učebny znesnadňující odezírání, nedostatečná síla hlasu a artikulace vyučujícího, nedostatečné využívání optických a vibračních signálů apod.).
  • Nedostatečná podpora vzájemné komunikace mezi dětmi v průběhu vzdělávání ve více než desetině navštívených mateřských škol.
  • Nedostatečná podpora rozvoje a uplatnění kritického myšlení při výuce v 8 % navštívených základních škol.
  • Nízká míra využívání individuálních vzdělávacích plánů pro žáky se sluchovým postižením jako účinné formy podpůrných opatření.
  • Nedostatečné využívání nabídky vzdělávání pedagogů v otázkách kultury a komunity neslyšících a komunikace s postiženými dětmi a žáky.

Doporučení

  • Upřednostňovat přijímaní dětí a žáků se sluchovým postižením do škol zřízených dle § 16 odst. 9 školského zákona, které jsou dle zřizovací listiny zaměřeny na vzdělávání těchto dětí/žáků.
  • Zavést proces standardizace znalostních úrovní českého znakového jazyka s využitím Společného evropského referenčního rámce jazyků (CEFR).
  • Zvýšit znalosti českého znakového jazyka u učitelů a zabezpečit kvalifikované tlumočníky do českého znakového jazyka ve školách zřízených dle § 16 odst. 9 školského zákona, které vzdělávají děti a žáky se sluchovým postižením.
  • V procesu vzdělávání více využívat komunikační prostředky, které nejsou závislé na úrovni sluchu a zohledňují postižení dětí a žáků (používání vizuálních způsobů – blikání světla, mávání rukou v prostoru, způsoby založené na vibraci – dupání apod.).
  • Podpořit sdílení zkušeností mezi školami vzdělávajícími děti a žáky se sluchovým postižením, např. vhodnou platformou pro síťování škol.
  • Zajistit pro školy dostatečné množství učebnic, dalších vzdělávacích materiálů a pomůcek pro výuku žáků se sluchovým postižením.
  • Podpořit další vzdělávání učitelů v otázkách kultury a komunity neslyšících a komunikace s postiženými dětmi a žáky.

 

Počty škol, dětí a žáků

Sluchové postižení je v segmentu speciálního vzdělávání velice specifické. Na rozdíl od většiny ostatních druhů postižení znemožňuje nebo ztěžuje takto postiženým dětem a žákům získávání informací, čímž vzniká problém při osvojování znalostí, vědomostí a navazujících dovedností a kompetencí. Sluchové postižení významně omezuje vytváření vnitřní řeči a rozvoj abstraktního myšlení. Pokud dítě nedostane možnost náhradní komunikace, nenastartuje se jeho jazykový vývoj, a tím je ohrožen i jeho vývoj rozumový. Dítě potřebuje získávat informace o tom, jak funguje svět okolo něj, jak fungují vztahy, jaké jsou mezi věcmi souvislosti apod. Pokud však dítě nemá k dispozici jazyk, kterým by se mohlo vyjádřit a prostřednictvím kterého by mohlo přijímat informace, je ohrožen jeho celkový zdravý vývoj.

Ve školním roce 2016/17 tvořil celkový podíl dětí, resp. žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, kteří se vzdělávali ve všech typech škol předškolního a základního vzdělávání, 2,9 % v mateřských školách a 9 % v základních školách (viz tabulka níže).

Údaje za ČR (MŠMT)

Počet škol

5 209

4 140

Počet škol se třídami zříz. podle § 16 odst. 9 školského zákona*

372

533

Počet škol zříz. podle § 16 odst. 9 školského zákona

112

349

* včetně speciálních tříd/tříd zřízených podle § 16 odst. 9 školského zákona, které jsou součástí běžných škol

 

Rozdělení dětí a žáků podle typu postižení ukazuje tabulka níže.

Údaje za ČR (MŠMT)

Počet dětí/žáku

362 653

906 183

Počet dětí/žáku se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP)

10 436

31 644

Podíl dětí žáku se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP)

2,9

9,0

 

mentální

5,5

18,2

 

sluchové

2,5

1,5

 

zrakové

4,5

0,9

 

závažnými vadami řeči

51,5

7,9

 

tělesné

3,5

1,5

v tom

s více vadami

13,6

7,2

 

z toho hluchoslepý

0,04

 

závažnými vývojovými poruchami

7,2

x

 

závažnými poruchami učení

x

44,9

 

závažnými poruchami chování

x

11,3

 

autismus

11,7

6,7

 

Zdroj: Česká školní inspekce ČR

(foto: pixabay.com)