Milan Šveřepa: Masivní výstavba „pečovatelských domů“ není chytrá budoucnost

Koronerv včera představil návrh investic, které „mají postavit Česko zpátky na nohy“; jde v něm o „budování moderní ekonomiky“ a je potřeba „investovat chytře“. Ale: mohou být chytré investice a moderní ekonomika postavené na nemoudrých a zastaralých nápadech?

Nic jiného totiž není jedna z navrhovaných veřejných investic: „Pečovatelské domy – schází 36 000 lůžek“.

Zásadní závěry podle nesmyslných čísel

Tak za prvé, 36 000 lůžek opravdu nikde neschází.

Jakkoli se toto hausnumero v médiích často objevuje, nejde o nic jiného než o číslo vycucané z nesmyslné evidence a propagované zástupci betonářsko-péčové lobby.

„Skutečných žadatelů může být víc než o polovinu méně,“ a to je odhad Českého rozhlasu postavený pouze na odečtení mnohačetných žádostí. Pak jsou tu ještě žádosti, které si lidé „dávají do foroty“, protože člověk nikdy neví kdy to bude potřeba.

Že se Koronerv nekriticky postaví na stranu těch kdo si myslí, že není sociálního problému který nelze vyřešit betonem a funkcí, to je jistě jejich svobodná volba. Je ale napováženou, když přitom šermují naprosto nesmyslnými čísly. Zejm. pokud je požadavek na kvalitní a přesná data jejich hlavní téma.

Čím zastaralejší myšlení, tím chytřejší budoucnost

Za druhé: Navrhovat k řešení nedostatku péče a stárnoucí populace pečovatelské domy* je jako tvrdit, že chytrou investicí by bylo postavit v každém městě překladiště Amazonu nebo další montovny.

Prolila by se jistě spousta betonu a zajistilo pár mizerně placených pracovních míst – ale problém to neřeší, lidem nepomáhá a ekonomiku „nezchytřuje“.

Dost pochybuji, že by si něco podobného dovolil Koronerv navrhovat k ekonomice obecně – to by se jim všichni zhurta vysmáli. Ale jak jde o sociální péči, je to zdá se v pořádku. Čím zastaralejší koncept, tím chytřejší budoucnost.

Hlavu do písku a zalít betonem!

O nevhodnosti, rizikovosti a nehospodárnosti „pečovatelských domů“ se ví dávno. Aktuální koronakrize tyto problémy dále zvýraznila, což si uvědomují např. i evropské odbory. Píše se o tom leckde: zde Bloomberg nebo nedávno obsáhle Economist. (Schválně vybírám média, která snad nelze šmahem odbýt jako měkkosrdcatá.)

To vše činí tento nápad Koronervu zcela bizarním.

Investovat do prostředí a do lidí

Místo „pečovatelských domů“ je nutné rozvíjet to, co je skutečně chytré, co má budoucnost a co lidé chtějí – péči doma kde žijí:

  1. Investovat do veřejného prostoru a bytů, kde bude snadné se pohybovat i pro lidi s chodítky, vozíky apod. Aby překážkou jejich samostatnosti (a důvodem umístění v zařízení) nebylo, že si nedojdou na nákup nebo že se nedostanou z bytu ven, aby si s někým mohli popovídat.
  2. Investovat do kvalifikovaných zaměstnanců, a to jak formou jejich odborného rozvoje, tak i řádnými platy.
  3. Investovat také do rozumně nastavených a využívaných chytrých technologií, které mohou s leckterou situací a potřebou pomoci.

118 miliard korun, které Koronerv navrhuje utratit za 36000 lůžek, by mohlo výrazně pomoci statisícům (nejen) starých lidí a jejich rodin. Ale to by se uvažování o sociální péči nesmělo řídit koncepty, které byly zastaralé už v minulém století a které se v jiných oborech snaží i Koronerv vymýtit.

„Chytré vs. hloupé investice“. Opravdu?

Na mou kritiku na Twitteru reagovala autorka návrhu Helena Horská, „že vybírala vyčíslitelné investice realizovatelné ve 4letém horizontu. Bohužel k zahrnutí této zásadní změny konceptu péče o seniory mi chybí data-kvantifikace počtu potřebných pečovatelů.“

Pomiňme, že 4-leté kritérium je naprostý nesmyl i u stavění domovů pro seniory. 36000 lůžek by za čtyři roky nepostavil ani nejzdatnější stachanovec, zejm. když pro drtivou většinu z nich neexistuje ani náznak projektové dokumentace a či povolení. A pokud by i postavil, kde do nich asi tak sežene zaměstnance? A kdo bude platit jejich provoz?

Ovšem pokud si do návrhu napíšete hesla jako „Investiční politika hodná 21.století, ne hladové zdi z dob středověku“; „chytré vs. hloupé investice“; „změna myšlení“; „investice: inovace, technologie“; „konec levné ekonomiky“ – vymlouvat se na chybějící data pro „zahrnutí této zásadní změny konceptu péče“ je… řekněme v nesouladu s vlastními slovy.

Vždyť rámec tohoto konceptu je napsaný i ve strategii sociálních služeb – a to se nejedná o bůhvíjak promyšlený a progresivní dokument.

Od významných českých ekonomek a ekonomů bych očekával větší odpovědnost a chytřejší přístup při navrhování moderní budoucnosti.

***

* „Pečovatelské domy“ český systém oficiálně nezná. Mohlo by se jednat o domovy pro seniory (lůžka, společné kuchyně, společná péče, leckdy náročná i zdravotní – sociální služba dle příslušného zákona) příp. o domy s pečovatelskou službou (byty, sdílené základní služby typu úklid, donáška oběda – obecní vybavenost). S ohledem na oněch 36000 a ze zkušenosti usuzuji, že Koronerv myslí právě domovy pro seniory.

 

Převzato ze socialnirevue.cz se svolením autora.