Průzkum: Naprostá většina Čechů preferuje péči doma. Domovy pro seniory by volila méně než čtvrtina z nich

Češi chtějí žít doma i v případě, kdy nebudou na vše stačit sami. Stěhování do pobytového zařízení typu domov pro seniory by volil jen zlomek populace, a to ještě ne vždy jako ideální řešení. Vyplynulo to z nejaktuálnějšího průzkumu Institutu sociální práce, z.s., ve spolupráci s agenturou NMS Market Research.

Žít doma, i když budou závislí na pomoci druhých z důvodu pokročilého věku, vážné nemoci, ale i po úrazu, nebo například se zdravotním postižením, chtějí více než dvě třetiny (69,2 %) dotázaných. Ústavní péči, např. domov pro seniory, by volila pouze necelá čtvrtina (23,6 %).

„Mnozí z těchto lidí se domnívají, že péče poskytovaná doma je v určitých případech nedostupná, nevhodná nebo dokonce nebezpečná, automaticky považují pobytová zařízení za lepší či jednodušší východisko,“ vysvětluje sociální pracovnice a lektorka Institutu sociální práce Karolína Harries důvody, proč by někteří lidé volili ústavní péči, i když o ní nejsou vnitřně přesvědčení. Ve skutečnosti proto podíl osob, které by chtěli žít doma, odpovídá minimálně 8 z 10 dotázaných (viz kompletní výsledky průzkumu).

Hlavní výsledky

• 69 % dotázaných dává jednoznačně přednost péči v domácnosti před pobytovými zařízeními. To odpovídá 7 z 10 dotázaných osob.
• Pouze 24 % dotázaných by zvolilo péči v pobytových službách. Nejčastěji proto, že nechtějí péčí zatěžovat rodinu a v pobytových zařízeních očekávají dostupnou odbornou a komplexní péči.
• Více než polovina osob, které by se rozhodly pro pobytové služby, tento druh služeb volí z důvodu neznalosti jiných forem podpory nebo proto, že nechce být na obtíž svému okolí.
• Ve skutečnosti je proto podíl osob, které chtějí žít doma, výrazně vyšší: odpovídá minimálně 8 z 10 dotázaných.

Nezbytné je posílit zejména terénní a ambulantní služby

„Výsledky průzkumu reflektují trend v sociálních službách, který je již delší dobu zakotven v klíčových strategických dokumentech: budoucnost sociálního systému v ČR, jako i jinde v Evropě, tkví zejména v podpoře a rozvoji terénních sociálních služeb, tak aby lidé mohli zůstávat co nejdéle doma,“ upozorňuje předseda Institutu Jakub Čtvrtník.

Například stále rostoucí počet seniorů má značný dopad na veřejné finance. Náklady na dlouhodobou péči se každoročně zvyšují, včetně péče poskytované v rodinách. Podle ministerstva práce a sociálních věcí je 70–90 % veškeré dlouhodobé péče poskytováno rodinnými příslušníky nebo jinými pečujícími.

Rodiny samy péči bez pomoci nezvládnou

Počet neformálních pečovatelů v České republice se odhaduje na 250 až 300 tisíc osob. Podle Fondu dalšího vzdělávání se 34 % neformálních pečujících v loňském průzkumu označilo za hlavní pečující, tedy osobu, která se doma o opečovávaného stará nejvíce. Ovšem taková zátěž je pro laika, většinou pracujícího, starajícího se například ještě o nezletilé děti, dlouhodobě nesmírně fyzicky i psychicky náročná.

Institut sociální práce usiluje o změnu nastavení sociálního systému právě směrem k co největší podpoře možnosti žít doma a zároveň úlevě pro neformální pečující, většinou rodiny opečovávaných. Mimo jiné se zaměřuje na proměnu fungování pečovatelských služeb, které by se měly stát základním pilířem péče v domácím prostředí. „Spolupracujeme s více než stovkou pečovatelských služeb a další přibývají, dále se sedmi kraji a některými pražskými městskými částmi.

Některé služby umožňují péči doma již nyní

Mnohé služby jsou již dnes schopny více umožnit žít doma lidem, jejichž závislost na péči druhých odpovídá i III. a IV. stupni přiznaného příspěvku na péči – lidí, kteří dříve byli klienty pobytových zařízení. Pečovatelské služby v rámci našich projektů mění své fungování – prodlužují provozní dobu, omezují suplování dnes již často dostupných místních služeb, např. rozvoz stravy, velký úklid, čímž se jim uvolňují ruce pro odbornou péči typu: pomoc s hygienou, s podáním jídla, manipulace se špatně pohyblivým člověkem, aj.,“ uvádí Jakub Čtvrtník.

A právě díky loňskému navýšení příspěvku na péči by na služby pečovatelek měl dosáhnout opravdu každý. „My k těm nejpotřebnějším klientům většinou docházíme třikrát denně. K některým jezdíme, ale i jen dvakrát či jednou denně, nebo jen v některé dny. Četnost podpory, stejně tak jako její míra, je závislá na konkrétní situaci každého klienta – zejména na jeho aktuálním zdravotním stavu, míře zapojení rodiny do péče, možnostech úprav domácnosti, například k bezbariérovosti, a pomoci dalších návazných služeb,“ doplňuje Věra Bajerová, vedoucí pečovatelské služby Sociálních služeb města Jičína.

Pokud bude dobře fungovat podpora v domácím prostředí a lidé o ní budou informováni, do ústavních zařízení se budou stěhovat až po vyčerpání všech možností terénních sociálních a dalších návazných služeb, např. domácí zdravotní péče. Pobytové služby díky tomu nebudou muset čelit zájmu, který neodpovídá nabídce. A lidé budou moci zůstávat déle tam, kde to mají nejraději – žít doma.

Do reformy se zapojily služby v sedmi krajích

Pečovatelské služby v sedmi krajích České republiky a některých pražských městských částí zahájily proces transformace. Rozšiřují provozní dobu do pozdějších večerních hodin, na víkendy i svátky. Omezují činnost suplující běžně dostupné služby (rozvoz jídla, velký úklid,…) a více se věnují odborné péči (doplňují si znalosti specifické péče o různé cílové skupiny).

Cíl projektu je podpořit pečovatelské služby v nastavení a realizaci změn v péči o osoby v jejich přirozeném prostředí a připravit pečovatelské služby na roli základní služby poskytující odbornou péči, a na roli služby, která je schopna zachytit a podpořit širokou cílovou skupinu v běžném prostředí tak, jak to umožňuje zákon o sociálních službách.

Více informací o projektu naleznete v přiloženém dokumentu.