Zasaďte se o deinstitucionalizaci, vyzývají organizace a akademici ministryni Maláčovou
Jednota pro deinstitucionalizaci z.s. spolu s dalšími třemi odbornými organizacemi Aliance pro individualizovanou podporu, Platforma pro sociální bydlení a Asociace vzdělavatelů ASVSPS v otevřeném dopise vyzvaly ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou ke změně systému sociálních služeb. Konkrétně ke stažení připravované novely zákona o sociálních službách a k naplňování závazků vyplývajících z přijetí Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením OSN, kterou ČR ratifikovala před deseti lety. K výzvě se prostřednictvím online petice připojili další jednotlivci. Celé znění dopisu si můžete přečíst níže.
„Situace během pandemie jen zaostřila rizika a nedostatky zastaralého systému sociálních služeb a míru ohrožení, kterému jsou vystaveni lidé v ústavech. Po letech upozorňování a podnětů žádáme ministryni o restart deinstitucionlizace. Je třeba ukončit nevyhovující systém ústavní péče a podpořit rozvoj komunitních sociálních služeb zohledňujících individuální potřeby jejich uživatelů,“ říká Terezie Hradilková, předsedkyně JDI, metodička změn v sociálních službách.
K dopisu se připojilo 16 akademiků a akademiček z různých vysokých škol v České republice, mezi jinými Libor Musil z MU v Brně a Oldřich Matoušek z UK v Praze. Výzvu spolu s dalšími patnácti odborníky podepsal také nestor oboru sociální práce z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Oldřich Matoušek, který poskytl Deníku N rozhovor.
“Existují příklady transformace, která se povedla. Při přechodu z ústavu vyžadují klienti silnou podporu. Za čas se ale zadaptují, a když si to pak klient srovná s předchozím životem v ústavu, vidí, že je kvalita jeho života úplně jiná.”
Odemčenéhttps://t.co/Fp0epkVeWq
— Milan Sverepa (@misver) May 6, 2020
Otevřený dopis ministryni práce a sociálních věcí ve věci deinstitucionalizace ze 6. 5. 2020
Vážená paní ministryně,
obracíme se na Vás, protože jsme silně znepokojeni situací v sociálních službách a zastavením jejich deinstitucionalizace.
- Zastaralý systém sociálních služeb stojící na převážně velkokapacitních pobytových službách je pro lidi (klienty i personál) nevýhodný, ohrožující a nerespektující jejich potřeby a práva zaručené zákony. Smutným dokladem jsou zveřejněné kauzy ústavů (např. Slunečnice, Vejprty, Náměšť). Současná pandemie jen zvýraznila nebezpečí, kterým jsou lidé v ústavech vystaveni: segregace, izolace, zvýšené riziko nákazy mezi množstvím lidí a nedostatečná zdravotní péče… Přesto jsou ústavní, rezidenční služby v České republice dále rozvíjeny a podporovány:
- investováním a provozováním velkokapacitních pobytových zařízení ústavního typu,
- nedostatečnou podporou komunitních služeb a pečujících osob,
- nedostatečnou prevencí institucionalizace ohrožených dětí, dospělých i seniorů.
- V podobě, v jaké byla předložena, rezignuje novela Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, na závazky České republiky směřující k deinstitucionalizaci sociálních služeb. Neinkorporuje do sebe povinnost činit postupné kroky směřující k rozvoji podpory lidí v jejich přirozeném prostředí formou terénních a ambulantních služeb a utlumovat činnost ústavních zařízení, ani nezakotvuje mechanismy, které by zabránily vzniku nových ústavů či dalšímu rozvoji těch stávajících. (Právní argumentace k novele viz Příloha).
- Navzdory mnohaleté přípravě a již druhému předatování zůstal Akční plán přechodu od ústavní péče k podpoře v komunitě v ČR ve své poslední podobě návrhem sice rozsáhlým, ale velmi obecným a deklaratorním. Není to realizovatelný plán skutečné změny, neobsahuje konkrétní kroky, termíny ani rozpočty. Reálně se tedy o žádný akční plán nejedná, a nelze tak od něj ani očekávat, že by mohl přinést zásadní změnu v systému sociálních služeb směrem k jejich deinstitucionalizaci. Navíc nemůže být zárukou pro evropské dotace v tom, že by garantoval, že nebudou financovány nové instituce či investováno do stávajících.
- Koncepce rozvoje komunitních a individualizovaných služeb chybí. Národní strategie rozvoje sociálních služeb na období 2016–2025 zůstala v deklaratorní rovině, nenaplňovaná, navíc obsahuje i pasáže, podle kterých mohou být dále rozvíjeny i ústavní, velkokapacitní instituce.
- Citelně chybí také participace lidí s postižením, zapojení uživatelů sociálních služeb do rozhodovacích procesů. Za významný nedostatek přípravy předkládané novely Zákona o sociálních službách považujeme skutečnost, že lidé, na které tato novela bude mít největší dopad, lidé, kterým jsou sociální služby poskytovány, nebyli a nejsou zapojeni do její přípravy a jejich pohledy a přání nebyly při přípravě novely brány jako relevantní.
Vážená paní ministryně, při vědomí výše uvedeného Vás naléhavě žádáme o následující:
- Nepředkládejte vládě novelu Zákona o sociálních službách ve stávající podobě, ale připravte novelu, která bude výrazem respektu k právu lidí se znevýhodněním na nezávislý způsob života a zapojení do společnosti.
- Konejte proaktivně ve smyslu naplňování závazků vyplývajících z přijetí Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením OSN, kterou ČR ratifikovala před deseti lety. Začněte se skutečnými změnami směrem k podpoře lidí v jejich prostředí, bez doživotního pobytu v ústavu, bez ztráty vztahů, bez ztráty neformální pomoci od rodiny a komunity, bez ohrožení vyplývajících z pobytu v ústavech a s podporou moderních sociálních služeb a na základě principů individualizované podpory a péče.
Jen následující aktivity mohou prokázat restartování deinstitucionalizace:
- investování do komunitních služeb a podpory pečujících osob,
- zastavení investic do výstavby ústavů,
- zastavení přijímání lidí do ústavů.
Předem děkujeme, že našim argumentům a výzvě budete věnovat pozornost.
S pozdravem
za Jednotu pro deinstitucionalizaci
Mgr. Terezie Hradilková, předsedkyně
+ 420 777 234 030, terezie.hradilkova@podporatransformace.cz
za Alianci pro individualizovanou podporu
Agáta Jankovská, ředitelka
+420 777 242 823, agata@detiuplnku.cz
za Platformu pro sociální bydlení
Štěpán Ripka, Ph.D., předseda
+420 774 541 245, stepan.ripka@socialnibydleni.org
za Asociaci vzdělavatelů v sociální práci
doc. PaedDr. Tatiana Matulayová, Ph.D., předsedkyně výkonné rady ASVSP
+420 731 664 215, tmatulay@gmail.com
a akademičtí pracovníci:
Mgr. Martin Bednář, Ph.D., ředitel, CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Mgr. Zlatica Dorková, Ph.D., Katedra křesťanské sociální práce, Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého
PhDr. Eva Dragomirecká, Ph.D., Katedra sociální práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Mgr. Dana Hradcová, Ph.D., Katedra řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy
David Kocman, Ph.D., University of Leicester
Mgr. Kateřina Kolářová, Ph.D., Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze a Sociologický ústav, AV ČR
doc. Zdeněk Konopásek, Ph.D., sociolog, Centrum pro teoretická studia UK/AV ČR
doc. PaedDr. Tatiana Matulayová, Ph.D., vedoucí Katedry křesťanské sociální práce, Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého
prof. PhDr. Libor Musil, CSc., profesor Katedry sociální politiky a sociální práce Fakulty sociálních studií Masarykovy university v Brně
Doc. PhDr. Oldřich Matoušek, Katedra sociální práce FF UK Praha
Mgr. Barbora Spalová, Ph.D., Institut sociologických studií Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
doc. Tereza Stockelová, Ph.D., Sociologický ústav AV ČR, Fakulta humanitních studií UK
Michal Synek, Ph.D., Centrum pro teoretická studia, společné pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
doc. PhDr Jan Šiška, Ph.D., Pedagogická fakulta UK
Mgr. Lucie Vidovićová, Ph.D., Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita
Mgr. Miloš Votoupal, Ph.D., Katedra sociální politiky a sociální práce, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita
Právní argumentace k novele zákona č. 108/2006 Sb. z pohledu deinstitucionalizace
Novela zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách představuje výrazné změny v oblasti poskytování sociálních služeb. Tyto změny jsou svým rozsahem i zamýšleným cílem zásadní a je potřebné se k nim kriticky postavit, protože vyvolávají otázky nejenom z praxe, ale i z hlediska naplňování závazků vyplývajících z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.
Ve vztahu ke konkrétním problémům je potřebné upozornit na tyto závažné nedostatky:
- doplnění základních zásad poskytování sociálních služeb o zásadu o přednosti terénních a ambulantních služeb v § 2 odst. 2 zákona samo o sobě pro naplnění závazků z práva na nezávislý způsob života není dostačující;
- zakotvení definice služby komunitního charakteru není v návrhu zákona spojeno s žádnými konkrétními závazky v oblasti plánování a financování sociálních služeb;
- definice služby komunitního charakteru je formulována způsobem, který rozmělňuje standard ochrany lidí se zdravotním postižením, jelikož opomíjí základní definiční znak nezávislého života, kterým je autonomie vůle člověka v otázkách vedení jeho života;
- dochází k návrhu na sloučení jednotlivých pobytových služeb sociální péče (týdenní stacionář, domov pro osoby se zdravotním postižením, domov pro seniory, domov se zvláštním režimem), které jsou v současnosti velmi často ústavy, do jednoho druhu služby, což fakticky umožní institucionalizovat člověka s postižením od narození až do smrti na jednom místě v rámci jedné služby;
- dochází k návrhu na sloučení služby osobní asistence a pečovatelské služby, což v konečném důsledku znamená, že dojde k rozmělnění osobní asistence jakožto toho druhu služby, která se v současném systému sociálních služeb nejvíce přibližuje závazkům vyplývajícím z práva na nezávislý způsob života a začlenění do společnosti, jelikož je zaměřena nikoli na pouhou pomoc se zajištěním základních životních potřeb, nýbrž na podporu člověka ve všech součástech jeho běžného života;
- dochází ke zcela zásadním změnám v oblasti financování sociálních služeb, které nutně souvisí též se změnami v oblasti plánování sociálních služeb, v podobě zakotvení garantované sítě sociálních služeb a rozvojové sítě sociálních služeb.
Tyto změny však žádným způsobem nejsou provázány se závazky, vyplývajícími z práva na nezávislý způsob života a zapojení do společnosti, jelikož:
- obsahové vymezení garantované sítě sociálních služeb ani rozvojové sítě sociálních služeb není formulováno způsobem, který by zapovídal vznik nových či rozvoj již existujících ústavů, který by garantoval postupné utlumování ústavů a rozvoj terénních a ambulantních služeb;
- lidé s postižením ani další zástupci lidí, kterým jsou sociální služby poskytovány, nebudou zapojeni do nastavování garantované sítě sociálních služeb; návrh novely počítá toliko se zapojením krajů, zástupců zaměstnavatelů a zástupců odborů, a to navzdory tomu, že čl. 4 odst. 3 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením každému člověku s postižením zaručuje právo být zapojen do všech záležitostí, které se ho týkají;
- rozvojová síť sociálních služeb je toliko fakultativní – kraje ji mohou určovat, ale nemusí;
- v důsledku zakotvení garantované sítě sociálních služeb dochází ke zrušení povinnosti zajišťovat dostupnost sociálních služeb, kterou dosud mají v souladu s § 95 písm. g) zákona o sociálních službách kraje. Tato povinnost je přitom rušena bez náhrady, jelikož kraje napříště budou mít toliko povinnost spolupracovat s ministerstvem a krajským úřadem při zajišťování dostupnosti poskytování sociálních služeb na svém území a ministerstvo toliko povinnost určovat garantovanou síť sociálních služeb. Ani jedna z těchto povinností není obsahově totožná s povinností zajišťovat dostupnost sociálních služeb. Lze se přitom domnívat, že navrhovaná změna je důsledkem úspěšných žalob směřujících proti krajům a namítajícím selhání kraje právě při povinnosti zajistit dostupnost sociální služby.
Zdroj: Jednota pro deinstitucionalizaci
