Lékové interakce a polypragmasie – problém nebo banalita?
Až čtvrtina seniorů přichází do nemocnic pro obtíže způsobené nežádoucími účinky léčiv. Ve středu 18. června 2014 v 15.00 hod. se uskutečnil další seminář z cyklu “Dialogem k reformě”, které pořádá sdružení Občan v budově NHÚ AV ČR, Politických vězňů 7, tentokrát na téma Lékové interakce a polypragmasie – problém nebo banalita? Na semináři vystoupili PharmDr. Josef Suchopár, předseda představenstva, Infopharm, a.s., Mgr. Irena Storová, zástupkyně ředitele, odbor farmacie MZ, MUDr. Pavel Frňka, ředitel strategie a rozvoje, ČPZP. Mezi osobnostmi, které odpověděly na níže uvedené otázky, patřil také docent MUDr. Svatopluk Býma, CSc., předseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP, jehož odpovědi uvádíme níže. (Pro více informací viz zpravodaj Sdružení Občan níže).
Pokládáte nežádoucí lékové interakce a polypragmasii za problém, kterým je potřeba se zabývat?
Polypragmasie je závažný problém a je otázka, zda se na ní stát sám nepodílí a nepřímo ji nepodporuje. Souvisí to s otázkou preskripčních omezení, zejména „L“, tzv. delegovatelné preskripce, kdy lék smí na úhradu zdravotní pojišťovny předepisovat nebo doporučit pouze určený specialista, která byla zavedena počátkem 90. let a v současnosti již nic nereguluje. Místo toho, aby se praktický lékař (VPL) stal tím, kdo sám poskytuje zdravotní péči v rámci doporučených postupů a integruje odbornou péči, je preskripčními omezeními tlačen do role pouhého distributora pacientů mezi specialisty. Tito s VPL ani jinými specialisty nekomunikují, a tak jsou i pacienti, kteří za týden navštíví 5–6 specialistů a odcházejí s předepsanými 22 léky s rizikem všech možných lékových interakcí. To dále mj. poskytování zdravotní péče prodražuje, neboť specialisté vykazují výkony navíc, často pouze proto, aby vyhověli administrativnímu nařízení zakazujícímu preskripci provést praktickým lékařem.
Jaké cesty k omezení obojího se nabízejí a které pokládáte za nejužitečnější?
Za zásadní považuji využití potenciálu primární péče a zrušení stále se prohlubujícího omezování kompetencí VPL, a využívání regulační a organizační role primární péče v systému LPP. Koordinace zdravotní péče registrujícím praktickým lékařem je jako nástroj efektivity a kvality již uplatňována ve většině zemí EU, kde VPL působí jako průvodce pacienta zdravotnickým systémem a plní i úlohu jeho advokáta v otázkách zdraví. Praktický lékař, pokud je informován, má ze všech zdravotnických složek největší možnost ovlivnit zdravotní stav celé populace. Zároveň je jedním z nejvýznamnějších prvků regulujících spotřebu zdravotní péče. Pokud by se podařilo obnovit roli VPL v systému, lze předpokládat, že se výrazně omezí multiplicitní a zbytná preskripce, vyšetření a výkony, přičemž by byl ovšem zachován rozsah péče plně hrazený z veřejného zdravotního pojištění. Podmínkou je samozřejmě i rozšíření spektra preskripce, které by byl oprávněn provádět praktický lékař.
Máte v této oblasti nějaké osobní zkušenosti?
Myslím, že uvedené poznatky mají všichni lékaři napříč specializacemi. Prakticky omezená možnost sdílení informací, a navíc fakt, že více než polovině pacientů jsou v lékárnách zaměňovány léky za jiné se stejnou účinnou látkou (generická substituce), vedou k permanentním problémům v této oblasti.
Odpovědi dalších osobností a více informací k tomuto tématu najdete ve zpravodaji Občan v síti 06/2014, který vydává Sdružení Občan.
Zdroj: Sdružení Občan