Olga Richterová: Máme vizi, jak zajistit předvídatelné financování sociálních služeb a sociální práce. Ministerstva se musí dohodnout

Share

Ve středu 29.5. se bude konat mimořádná schůze Sněmovny ke kritické situaci ve financování sociálních služeb v letošním roce – k jejímu svolání se připojili i Piráti. Chceme zamezit tomu, aby kvalifikovaní pracovníci začali odcházet jinam. Obce, kraje a neziskové organizace – tedy ti, kdo služby zajišťují – si po desetiletích poznamenaných handrkováním a každoroční nejistotou už konečně zaslouží předvídatelný systém financování.

O jak velké peníze se jedná?

Státní rozpočet pro rok 2018 počítal se zhruba 1400 miliardami Kč na veškeré výdaje, pro rok 2019 už s 1500 mld Kč. My usilujeme o doplnění 200 milionů korun na sociální práci obcí (jde o prostředky, které byly těsně před schválením z rozpočtu vyškrtnuty), dále o 200 milionů na sociálně-právní ochranu dětí a o zařazení prostředků na OSPODy do rozpočtu pro rok 2020. Zákon totiž výslovně uvádí, že náklady na OSPOD nese stát. Sociální služby je z centrálních peněz nutné letos posílit minimálně o 1 mld korun vzhledem k vládnímu navýšení příplatků i platů. Zdrojem mohou být položky státního rozpočtu, které byly navrhovány ke krácení již koncem loňského roku. K projednání naprosté většiny návrhů jiných než vládních stran a KSČM ovšem tehdy nedošlo.

Jaké služby jsou nejvíc ohrožené?

Každé krácení prostředků na sociální služby vede k redukci služeb terénních, které nejsou tolik vázány na provoz nejrůznějších zařízení (zkrátka se lépe škrtá, protože lidi upoutaní na lůžko na náměstí nevyběhnou). Potřební občané tak přicházejí o možnost využívat služby v přirozeném prostředí svých domácností. Nedostává se také pravidelně na méně populární služby prevence, jako jsou terénní programy pro lidi na ulici nebo nízkoprahové služby pro mládež ohroženou sociálně patologickými jevy, třeba drogami. Bohužel se snadno zapomíná, že například velmi kvalitní síť funkčních adiktologických služeb se budovala roky, a pro funkčnost potřebuje vedle výkonů hrazených zdravotní pojišťovnou také sociální složku – i díky ní je chráněná i společnost. To vše může současná krize rozmetat. Podobně i v oblasti sociálních služeb v přirozeném prostředí, zejména pro seniory a lidi s hendikepem, hrozí tlak na poskytovatele pobytových služeb – a ve finále dražší systém pro všechny.

Jsou vidět kroky ke změně systému financování?

Novela zákona o sociálních službách se zatím na ministerstvu připravuje v přísném utajení. Stabilní model financování si přeje každý, zatím ale známe jen nápad z minulosti, aby rozpočty na sociální služby mohly být maximálně o deset procent nižší než minulý rok. K tomu poznámka: i v této oblasti se radikálně rozcházejí platy (odměna ve veřejných institucích) a mzdy (v sektoru soukromém a hlavně neziskovém). Ještě radikálnější je ale jejich rozdíl v první polovině roku. Z dostupných dat k 1. polovině roku 2018 je zřejmé, že odborní pracovníci v oblasti sociální práce (3412) mají ve veřejném sektoru (včetně příspěvkových organizací) mediánový plat 29.618,-Kč, a za rok celý jen o 600 Kč vyšší – 30.335,-Kč. Naopak s toutéž kvalifikací v neziskových organizacích berou v prvním pololetí mediánovou mzdu 25.907,-Kč a za celý rok už to je 28.512,-Kč, tj. rozdíl 2.605,-Kč.

V nestátních organizacích se tedy sociální pracovníci mezd zvýšených vládním nařízením dočkají většinou až kolem poloviny roku. V době, kdy je jasné, jaké dorazily dotace. Jenže státní rozpočet se sestavuje na základě dat z první poloviny roku. Právě v sociálních službách a sociální práci proto každý další rok chybí výrazné částky, a má to i tuhle systémovou příčinu. Státní rozpočet se totiž sestavuje právě na základě dat z první poloviny roku, tedy těch před zvýšením částky (ke kterému dochází po obdržení finančních prostředků z dotací).

Ministerstva financí, vnitra a MPSV se musí dohodnout ohledně povinností samospráv

Na obcích a krajích musí být jasné, na jakou kvalitu sociální práce a služeb cílíme. Ta se pozná například podle toho, na kolik lidí musí mít během roku sociální pracovník čas. Musí být možnost věnovat intenzivní péči i komplikovanějším případům – např. rodinám s dluhy a s problémy s bydlením (řada zkušeností se sociálním bydlením po celé republice ukazuje, že v takových případech je zhruba rok třeba mít k dispozici jednoho pracovníka na deset rodin – dlouhodobě se tak předejde nákladům mnohem vyšším, krátkodobě to ovšem veřejné rozpočty může zatížit).

Na počty pracovníků a možnosti individuální intenzivní práce např. když jsou v ohrožení děti pak navazuje otázka, v jakém poměru tyto náklady obcím hradí účelová dotace na výkon státní správy v přenesené působnosti a kolik peněz má přispívat centrální rozpočet formou rozpočtového určení daní (RUD). Smíšený systém příspěvku a dotací fungující v posledních letech jistě nelze změnit ze dne na den. Současně se ale není možné smířit ani s tím, že jedinou jistotou, kterou dnes poskytovatelé sociálních služeb, obce a kraje mají, je právě nepředvídatelnost financování. A vedle něj samozřejmě nepodkročitelné standardy kvality.

Jde tedy ve výsledku o určení podílu přenesené a samostatné působnosti obcí/krajů

Především musí být zřejmé, kdo dofinancovává koho. Navrhuji, aby se (poměrná, částečná) státní dotace na sociální práci, služby a sociálně-právní ochranu dětí odvíjela od požadavků obcí/krajů. Budou-li samosprávy o státní dotace žádat s vědomím, že to, co dostanou od státu, budou muset v jasně daném poměru dofinancovat z RUD, budou se držet při zemi. Zároveň by ale byly samy proti sobě, kdyby si nežádaly vůbec nebo své žádosti podhodnotily. Tento model nepředpokládá žádný zásah do zákona o RUD, jen nastavení systému účelových dotací státu jako vázaných na schopnost obcí financovat sociální práci a služby zčásti v samostatné působnosti. Technicky by pak šlo o změnu výzev pro účelové dotace.

 

PhDr. Olga Richterová, Ph.D.
Místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny ČR
Místopředsedkyně Pirátů

 

Zdroj dat: Informační systém o průměrném výdělku