V roce 2019 bylo nově diagnostikováno 222 případů infekce HIV
V roce 2019 bylo v České republice na základě 1,42 mil. provedených vyšetření nově diagnostikováno 222 případů infekce HIV, z toho 149 u občanů ČR a 73 (32,9 %) cizinců s dlouhodobým či trvalým pobytem, dohromady o 14 více, než v roce 2018. V relativním vyjádření představuje uvedený počet výskyt 2,08 případu na 100 000 obyvatel. Onemocnění AIDS bylo nově diagnostikováno u 38 HIV pozitivních osob. Česká republika zůstává zemí s nízkou úrovní infekce HIV/AIDS v rámci Evropy.
V předchozích dvou letech 2017 a 2018 byl zaznamenán výrazný pokles nově diagnostikovaných případů, celkově o 27 % oproti maximu z roku 2016. Počet případů HIV v roce 2019 je o 14 (6,7 %) vyšší než v roce 2018. U HIV pozitivních jsou v posledních letech časté koinfekce s dalšími sexuálně přenosnými nemocemi jako je syfilis nebo kapavka.
Ke konci roku 2019 bylo v ČR kumulativně za celé dosavadní období sledování od 1. 10. 1985 registrováno celkem 3590 HIV pozitivních případů, u občanů ČR (2690; 74,9 %) a rezidentů (900; 25,1 %), z toho bylo 3093 (86,2 %) mužů a 497 (13,8 %) žen. U 676 (18,8 %) z nich se rozvinulo onemocnění AIDS.
Z nemocných s AIDS zemřelo 311 osob (46,0 %), dalších 157 osob s infekcí HIV zemřelo z jiné příčiny ve stádiu asymptomatickém či symptomatickém non-AIDS. V roce 2019 zemřelo ve stadiu AIDS sedm nemocných (všichni muži) ve věkovém rozmezí 29–53 let a v průměrném věku 44,0 let. U dvou z těchto úmrtí nebylo bezprostřední příčinou onemocnění AIDS. Dalších 14 HIV pozitivních (všichni muži) ve věku 28–81 let (průměr 50,4 roku) zemřelo z jiné příčiny (onemocnění oběhové soustavy, zhoubný novotvar, úraz, sebevražda, septický šok aj.).
Hlavním zdrojem infekce HIV v ČR je stále sexuální přenos mezi muži majícími sex s muži
Hlavním zdrojem infekce HIV v ČR je stále sexuální přenos, zejména mezi muži majícími sex s muži. Nově bylo zachyceno 151 mužů majících sex s muži (z nichž 2 byli zároveň injekčními uživateli drog), tj. 68,0 % nových případů. Heterosexuální přenos infekce HIV byl zaznamenán u 56 osob (25,2 %). Přenos prostřednictvím injekčního užívání drog byl zjištěn u 6 (2,7 %) případů. Nově infikovaných žen bylo 29 (13,1 %).
Rozložení případů infekce HIV nově zachycených v roce 2019 podle pravděpodobného způsobu přenosu a pohlaví uvádí tabulka níže.
Rozložení nových případů HIV u obyvatel ČR a rezidentův roce 2019 podle způsobu přenosu a pohlaví
muži | ženy | celkem | ||||
homosexuální/bisexuální | 149 | 67,1% | 0 | 0,0% | 149 | 67,1% |
heterosexuální | 31 | 14,0% | 25 | 11,3% | 56 | 25,2% |
injekční užívání drog (IUD) | 5 | 2,2% | 1 | 0,5% | 6 | 2,7% |
homosexuální/bisexuální+IUD | 2 | 0,9% | 0 | 0,0% | 2 | 0,9% |
příjemce krve | 1 | 0,5% | 0 | 0,0% | 1 | 0,5% |
nozokomiální | 1 | 0,5% | 0 | 0,0% | 1 | 0,5% |
nezjištěný/neznámý | 4 | 1,8% | 3 | 1,3% | 7 | 3,1% |
celkem | 193 | 86,9% | 29 | 13,1% | 222 | 100,0% |
Poměr počtu mužů a žen patří k nejvyšším v Evropě
Mezi nově zjištěnými případy bylo 193 mužů a 29 (13,1 %) žen. Poměr počtu mužů a žen 6,7:1 patří k nejvyšším v Evropě. V relativním vyjádření představuje uvedený celkový počet výskyt 2,08 případu na 100 000 obyvatel.
Více než sedmina nových pacientů (33, tj. 14,9 %) o své HIV pozitivitě již věděla; jejich diagnóza byla stanovena dříve v zahraničí. Dosud se 9 z 222 nových HIV pozitivních nedostavilo do žádného HIV centra, a nejsou tudíž v ČR sledováni a léčeni.
Třetina nově diagnostikovaných jsou cizinci
Mezi novými případy HIV bylo 149 českých občanů a 73 rezidentů. Podíl rezidentů (32,9 %) je sice nižší než v předchozím roce, nicméně je druhý nejvyšší v celé historii sledování, absolutní počet je mírně nižší než nejvyšší počty (78–87) z let 2016–2018. Rezidenti pocházejí zejména z Ukrajiny (19) a Slovenska (10), dále z Ruska (5), Kolumbie (3), Polska (3) a v počtu jednoho či dvou z dalších 28 zemí. Podíl rezidentů mezi HIV pozitivními je daleko vyšší, než by odpovídalo jejich zastoupení v běžné populaci.
Kumulativní údaje ukazují, že rezidenti nejčastěji pocházejí ze Slovenska (207, tj. 23,0 % všech rezidentů) a Ukrajiny (197 osob, 21,9 %), dalšími častěji zastoupenými zeměmi jsou Rusko (64), Vietnam (52) a Polsko (49). V poslední dekádě se zastoupení rezidentů pohybovalo na úrovni kolem 30 %, v letech 2018 a 2019 bylo ještě vyšší. Mezi 398 rezidenty diagnostikovanými v posledních 5 letech dominují Slováci (95), jejichž zastoupení výrazně roste, a Ukrajinci (79). S odstupem následují Rusové (36) a Poláci (19).
Průměrný věk nově diagnostikovaných mužů – necelých 37 let
Průměrný věk nově diagnostikovaných mužů byl 36,6 roku, muži byli ve věkovém rozpětí od 14 do 74 let. U žen byl průměrný věk 38,7 roku a věkové rozpětí od 21 do 77 let. Nejvíce zastoupené jsou věkové kategorie 25–29 a 30–34 let (22,7 %, resp. 16,7 %) následované pouze s malým odstupem kategoriemi pokrývajícími rozmezí 35–49 let.
Věkové rozložení při diagnóze HIV je uvedeno v tabulce níže. Průměrný věk nových případů se v letech 2000–2012 dlouhodobě pohyboval v rozmezí 33–34 let, poté se poněkud zvýšil na úroveň kolem 35 let a dosáhl hodnot 37,2 roku v roce 2018 a 36,9 roku v roce 2019.
HIV pozitivní případy v ČR podle pohlaví a věku (občané ČR a cizinci s dlouhodobým pobytem). Kumulativní údaje ke dni 31. 12. 2019
věk při první diagnóze HIV+ | věk při první diagnóze AIDS | současný věk osob žijících s HIV/AIDS | věk HIV+ osob při úmrtí (všechna stadia) | |||||||||
věková skupina | muži | ženy | celkem | muži | ženy | celkem | muži | ženy | celkem | muži | ženy | celkem |
0–4 | 4 | 5 | 9 | 0 | 1 | 1 | 0 | 1 | 1 | 0 | 0 | 0 |
5–9 | 3 | 1 | 4 | 0 | 0 | 0 | 1 | 1 | 2 | 1 | 0 | 1 |
10–14 | 7 | 2 | 9 | 1 | 0 | 1 | 1 | 2 | 3 | 0 | 0 | 0 |
15–19 | 60 | 29 | 89 | 4 | 1 | 5 | 4 | 1 | 5 | 1 | 0 | 1 |
20–24 | 419 | 99 | 518 | 20 | 6 | 26 | 65 | 5 | 70 | 13 | 2 | 15 |
25–29 | 642 | 105 | 747 | 72 | 19 | 91 | 249 | 27 | 276 | 35 | 4 | 39 |
30–34 | 614 | 100 | 714 | 105 | 28 | 133 | 404 | 54 | 458 | 66 | 20 | 86 |
35–39 | 531 | 56 | 587 | 113 | 15 | 128 | 440 | 96 | 536 | 66 | 11 | 77 |
40–44 | 360 | 42 | 402 | 74 | 22 | 96 | 555 | 93 | 648 | 61 | 14 | 75 |
45–49 | 218 | 18 | 236 | 62 | 12 | 74 | 427 | 68 | 495 | 44 | 8 | 52 |
50–54 | 113 | 18 | 131 | 38 | 5 | 43 | 237 | 28 | 265 | 36 | 3 | 39 |
55–59 | 67 | 15 | 82 | 30 | 7 | 37 | 152 | 24 | 176 | 21 | 4 | 25 |
60+ | 55 | 7 | 62 | 31 | 10 | 41 | 165 | 22 | 187 | 49 | 9 | 58 |
celkem | 3093 | 497 | 3590 | 550 | 126 | 676 | 2700 | 422 | 3122 | 393 | 75 | 468 |
Nejvíce případů se koncentruje v Praze
Geografické rozložení případů HIV infekce nově zjištěných v roce 2019 podle kraje obvyklého bydliště (trvalého či přechodného) v době první laboratorní diagnózy uvádí tabulka níže. Dominantní zastoupení má Praha s 44,6 % případů a relativním počtem 7,5 na 100 000 obyvatel. S odstupem následují kraje Karlovarský, Jihomoravský a Ústecký. V dalších krajích je výskyt nižší než 1,5 případu na 100 000 obyvatel.
Případy jsou zařazovány do krajů podle obvyklého místa bydliště v době první diagnózy HIV, zařazení tudíž nemusí korespondovat s aktuálním bydlištěm (mnozí využívají trvalé i přechodné bydliště). Nejvíce případů se jednoznačně koncentruje v Praze.
Z pohledu relativních údajů je vyšší výskyt dále patrný v krajích v okolí největších měst, tedy Středočeském, Ústeckém, Jihomoravském, Plzeňském a Libereckém, a dále v Karlovarském kraji jako příhraniční oblasti Německa. Nejméně případů vzhledem k počtu obyvatel vykazují kraje Zlínský a Vysočina.
Nové případy HIV infekce v České republice podle regionu (občané ČR a cizinci s dlouhodobým pobytem). Údaje za rok 2019
Kraj | počet | na 100 tis. obyvatel |
Hlavní město Praha | 99 | 7,53 |
Středočeský kraj | 18 | 1,31 |
Jihočeský kraj | 4 | 0,62 |
Plzeňský kraj | 8 | 1,36 |
Karlovarský kraj | 7 | 2,37 |
Ústecký kraj | 14 | 1,71 |
Liberecký kraj | 6 | 1,35 |
Královéhradecký kraj | 7 | 1,27 |
Pardubický kraj | 6 | 1,15 |
Kraj Vysočina | 2 | 0,39 |
Jihomoravský kraj | 22 | 1,85 |
Olomoucký kraj | 8 | 1,27 |
Zlínský kraj | 5 | 0,86 |
Moravskoslezský kraj | 16 | 1,33 |
Celkem ČR | 222 | 2,08 |
Celou analýzu si můžete přečíst v článku Výskyt a šíření HIV/AIDS v České republice v roce 2019 na stránkách Státního zdravotního ústavu.
Zdroj: Státní zdravotní ústav